Izraelci dnes volí parlament

Válka s Hamásem byla motivována snahou donutit toto islamistické hnutí, aby přestalo ostřelovat jižní Izrael raketami. Skutečnost, že tyto střely létaly z Gazy, tedy z území, které Izraelci už před několika lety vyklidili, diskreditovala představu, že stahování osadníků a vojáků povede k míru. Velká otázka, kterou si voliči kladli, tedy zněla - máme uvěřit pravici, a raději pokračovat v ne zcela uspokojivém statu quo, ale přece jen zajišťujícím kontrolu nad situací a určitou bezpečnost? A nebo se znovu spolehnout na recept levice, podle kterého dostatečně velké ústupky k míru nakonec povedou, a to i za cenu, že tato cesta nevyjde a Izrael z ní vyjde menší a tedy oslabený? Jak ukazují volební průzkumy, největší šance na vítězství má pravicový Likud bývalého premiéra Benjamina Netanjahu. Ten využil svého pobytu v opozici, a na současnou vládu tvrdě útočil. Využil i toho, že na veřejnost pronikly zprávy o ústupcích, které slíbila provést vůdkyně vládní strany Kadima Cipi Livniová. Ta s palestinskými a americkými vyjednavači mluvila o tom, že vystěhuje 60 tisíc izraelských osadníků ze západního břehu, který si nárokuje palestinská samospráva, a že do budoucna vydá i východní Jeruzalém. Dělat tyto ústupky tváří v tváří ostřelování Izraele z Gazy vypadá přinejmenším v očích voličů Likudu jako nerozum. Místo vyklízení Západního břehu Netanjahu nabízí masivní ekonomickou pomoc a rozvoj tohoto teritoria, tak, aby bylo zabráněno - Netanjahuovými slovy - vzniku dalšího Hamastánu, tentokrát ne v Gaze, ale na západním břehu. Na druhém místě se v průzkumech až dosud držela zmíněná středová Kadima, strana, která se kdysi pod vedením Ariela Šarona oddělila od Likudu, aby prosadila stahování z palestinských území a tím konflikt s Palestinci utlumila. Její vůdkyně Cipi Livniová i nadále trvá na tom, že nehybnost není řešení a že cesta vpřed vede jen skrze další jednání a další stahování. Až dosud byla Kadima několik procent za Likudem, ale jeho náskok v posledních týdnech pomalu stahovala, a udržela sei teoretickou šanci na vítězství. Snižování rozdílu mezi Likudem a Kadimou jde pravděpodobně na vrub odlivu hlasů pro Likud ve prospěch jiné pravicové strany. Tou je až donedávna zcela okrajová strana Náš domov Izrael, kterou vede Avigdor Lieberman, muž, jenž bývá přirovnáván k Le Penovi a Haiderovi. Kvůli houstnoucí válečné a poválečné atmosféře, v reakci na problematické chování některých arabských politiků v Izraeli, a také díky Liebermanovým vhodně dávkovaným výrokům na adresu Arabů získala tato strana v kruzích radikálně naladěných Izraelců velkou podporu. Paradoxně tím ale může Likudu odebrat hlasy, které nutně potřebuje pro vítězství nad Kadimou. Zatím se tedy zdá, že těsným vítězem bude pravicový Likud. Jeho předseda, Benjamin Netanjahu bude mít v zásadě dvě možnosti, jakou koalici sestavit. Buď udělá širokou koalici, v níž bude i Kadima a levicová Strana práce, která se dosud držela na třetí příčce. To by zajišťovalo určitý národní konsensus, a snížilo by to tlak na Izrael ze zahraničí. Netanjahu však také hovořil o vzniku pravicového bloku, který by sestavil právě s problematickým Avigdorem Libermanem, a s náboženskou stranou Šas. To by znamenalo, že se rozhodl prosadit svou politiku udržování statu quo a vzdorování americkému a palestinskému požadavku na další územní ústupky. Předsedkyně Kadimy Cipi Livniová varovala občany před volbou Likudu právě kvůli nebezpečí, že vláda v rukou této strany povede ke střetu s Američany, a to tím spíše, že v Bílém domě už nesedí vstřícný Bush, ale Barack Obama, který si chce vysloužit body za prolomení situace na Blízkém východě. Přitom Izrael bude potřebovat, tvrdí Livniová, spolupráci s Washingtonem v moha kriticky důležitých otázkách, jako je budoucnost íránského jaderného programu. Hodně tedy bude záviset na tom, jestli Likud vyhraje, s jakým náskokem, a také pro kterou koalici se rozhodne. O jeho případné neústupnosti můžeme zatím jen spekulovat. Tento politik už jednou v druhé půlce devadesátých let v čele vlády stál. I během této své první premiérské éry se navzdory razantní rétorice nechal Billem Clintonem dotlačit k ústupkům. Jeho vláda bude čelit i dalším bezpečnostním otázkám, jako je jednání se Sýrií o míru a navrácení Golanských výšin, a nebo zmíněný íránský jaderný program, který z Jeruzaléma vypadá mnohem hrozivěji než z Prahy. Hlasování probíhá pouze dnes. Vzhledem k jednoduchému volebnímu systému je možné výsledky očekávat ještě v noci na středu. Na tyto údaje nečeká jen sedm milionů izraelských občanů, ale celá řada politiků okolních států. Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání . Některé vybrané komentáře si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas .