Izraelská armáda se zmocnila hledaných palestinských vězňů

Tým britsko-amerických agentů tam v rámci mezinárodní dohody z roku 2002 dohlížel na šest ostře sledovaných Palestinců: na generálního tajemníka Lidové fronty pro osvobození Palestiny Ahmada Saadata a jeho čtyři muže, kteří v roce 2001 zosnovali a provedli atentát na izraelského ministra cestovního ruchu Rechavama Zeeviho. Šestým prominentním vězněm byl Fuad Šubakí, bývalý finanční poradce Jásira Arafata a organizátor zbrojních pašeráckých akcí, jakou byla například několikatunová zásilka zbraní v hodnotě 15 milionů dolarů na lodi Karin-A, kterou Izraelci zabavili v roce 2002.

Britové a Američani si stěžovali, že Palestinci neplní podmínky stanovené dohodou, a obávali se o bezpečnost svých lidí. V úterý byl dozor odvolán, a tak si Izraelci pro své muže přišli. Vítěz palestinských parlamentních voleb, teroristické hnutí Hamas, totiž prohlásil, že zmíněné vězně propustí.

Izraelská armáda podporovaná bojovými vrtulníky a tanky oblehla věznici v Jerichu hned ráno. Věznice se však nevzdala a na vojáky zaútočili také obyvatelé Jericha. Při následné bitvě zahynuli dva Palestinci a 24 dozorců bylo zraněno. Z nápravného zařízení, kde byli hledaní muži údajně "uvězněni", přicházely v průběhu boje zvláštní zprávy, například že Saadat "raději zemře se zbraní v ruce, než aby se vzdal". Kde vzal vězeň zbraně, divil se zmatený posluchač zpráv. Saadat však jen potvrdil to, co bylo všeobecně známo - vězeňské podmínky těchto mužů byly poněkud netypické. Jásir Arafat v roce 2002 je uvěznil jen na nátlak mezinárodního společenství, aby je zachránil před Izraelci. Vězni z Jericha si užívali relativní svobody pohybu a maximálního dostupného komfortu, přijímali návštěvy a používali mobilní telefony. Saadat dával rozhovory médiím, pořádal tiskové konference, a z vězení dokonce řídil předvolební kampaň, zatímco Šubakí dál nerušeně provozoval své finanční transakce.

Po devítihodinové bitvě se takzvaní vězni nakonec všichni vzdali, a Izrael tak vrahy ministra Zeeviho po pěti letech konečně dopadl. Izraelská vláda oznámila, že se jim dostane spravedlivého soudního procesu. Ten nepochybně skončí řadou doživotních trestů.

Mahmúd Abbás se po vítězství Hamasu ve volbách ocitl v nepříjemné pozici. Vězeň Saadat totiž za svou marxistickou radikální Lidovou frontu pro osvobození Palestiny kandidoval - a byl spolu s dalšími dvěma kolegy zvolen do nového parlamentu. Abbás se tak stal terčem kritiky, že vězní poslance. Lidová fronta je navíc jediná, která je ochotná vstoupit s Hamasem do vládní koalice. I když se novými poslanci stalo víc vězňů, byl Saadat jako jediný držen v palestinském nápravném zařízení, a nikoli v Izraeli, jako například Marván Barghutí z Abbásova Fatahu. Izraelská operace tak paradoxně vyřešila nejen Abbásův problém, ale i dilema Hamasu. Saadatovo propuštění by jistě vyvolalo kritiku Spojených států a Evropské unie, jejichž přízeň se Hamas tolik snaží získat, aby se dostal k pozastaveným finančním prostředkům. Hamas také na úterní izraelskou operaci reagoval jen velmi umírněným protestem a ani nepohrozil odvetou jako obvykle.

Izraelská akce však vyvolala obvyklou reakci palestinské ulice, zejména v pásmu Gazy. Ozbrojenci vyplenili a vypálili sídlo Britské kulturní rady a zajali nejméně deset zahraničních novinářů, humanitárních pracovníků a dalších cizinců jako rukojmí. Přestože palestinská policie dostala rozkaz střílet ostrými náboji, a dokonce jednoho příslušníka Lidové fronty zabila, chaos nepolevil; cizinci začali z pásma Gazy utíkat a pozorovatelé Evropské unie zavřeli hraniční přechod s Egyptem v Rafáhu a uprchli. Palestinci se proti cizincům v posledních týdnech obrátili už podruhé - k vlně únosů a plenění došlo v pásmu Gazy již v souvislosti se zveřejněním karikatur proroka Mohameda v evropském tisku. Humanitární organizace včetně OSN a Červeného kříže v úterý raději své pracovníky dočasně z palestinských území stáhly a Evropská unie ústy své komisařky pro vnější vztahy Benity Ferrero-Waldnerové pohrozila, že zastaví veškerou pomoc Palestincům, pokud budou únosy cizinců a ničení zahraničního majetku pokračovat.

Izraelští analytici soudí, že úřadující izraelský premiér Ehud Olmert v tomto případě neměl na vybranou. Parlamentní volby stanovené na 28. březen se blíží a každý náznak politické slabosti nebo nedostatečné razance v otázkách bezpečnosti by jeho stranu Kadima stálo hlasy voličů. A přestože má Kadima stále velký náskok před svými soupeři, levicovou Stranou práce a pravicovým Likudem, už pátý týden jí klesají preference. Úspěšná úterní vojenská akce Kadimu a Olmerta nepochybně posílí.