Izraelsko-palestinská krize okolo únosu izraelského vojáka

Celá situace vznikla jakýmsi nedopatřením či omylem palestinských teroristů, kteří chtěli 25. června zaútočit z podzemního tunelu na izraelskou vojenskou základnu u hranic pásma Gazy. Akce však skončila přestřelkou, při které přišli o život dva izraelští vojáci a třetí - Gilad Šalit - byl zraněn. Útočníci jej tunelem odvlekli do pásma Gazy a ukryli na neznámém místě jako trofej nesmírné hodnoty.

Izraelská armáda reagovala vstupem do pásma Gazy, prvním od jeho vyklizení v srpnu loňského roku, a zahájila sérii leteckých útoků. Zničila několik mostů a silnic a hlavní elektrárnu města Gazy, aby únoscům znemožnila případný přesun rukojmího, a rozbombardovala řadu úřadů palestinské vlády a budov, které používají aktivisté Hamasu, včetně Islámské univerzity v Gaze. Pozatýkala skoro stovku ministrů a poslanců vládního Hamasu, a ochromila tak palestinský kabinet, jehož dvě třetiny jsou nyní v izraelských rukou a zbytek, včetně premiéra Ismaíla Haníji, se skrývá. Izraelské stíhačky se rovněž proletěly nad letním palácem syrského prezidenta Bašára Asada, který poskytuje útočiště exilovému vůdci Hamasu Chálidu Mišalovi, všeobecně považovanému za organizátora únosu a původce celé krize. Výstražný přelet se neminul účinkem - podle palestinského serveru PNN Asad údajně Mišala vyzval, aby Hamas vojáka propustil.

Izraelská Operace Letní déšť byla po dvou dnech pozastavena a znovu obnovena minulou neděli. Její součástí je kromě cílených útoků na teroristy i likvidace min a podzemních tunelů, ale především palestinských ramp k odpalování raket Kásam.

Hlavním důvodem přerušení operace byl mezinárodní tlak na izraelskou vládu, aby dala šanci diplomacii. V čele vyjednavačů je Egypt, který má na zdárném vyřešení krize osobní zájem - sám letos zažil teroristický útok v letovisku Daháb a bezpečnost na Sinaji má pro něj zásadní význam, a navíc by případný chaos v pásmu Gazy vyvolal nežádoucí příliv uprchlíků. Nátlak na únosce, aby propustili zajatého vojáka, vyvinula však i řada dalších států, včetně Saúdské Arábie, Turecka, a dokonce i Ruska. Překvapivou nečinnost až netečnost naopak projevily Spojené státy.

Ve čtvrtek izraelská armáda pronikla zhruba pět kilometrů do severní části pásma Gazy a obsadila tři vloni vyklizené židovské osady Dugit, Nisanit a Elej Sinaj, aby vytvořila nárazníkovou zónu, která má zabránit ostřelování izraelských měst. Od zahájení operace už bylo zabito několik desítek palestinských teroristů a ve čtvrtek zahynul i první izraelský voják, i když zřejmě omylem v palbě Izraelců. Už dříve zvažované rozhodnutí izraelského kabinetu obsadit sever pásma Gazy uspíšila nejen neochota Hamasu propustit vězně, ale také dvě vylepšené rakety s prodlouženým doletem, které v úterý a ve středu dopadly až na izraelské pobřežní město Aškelon a lehce zranily osm lidí. Nejmenovaný vládní zdroj však zdůraznil, že Izrael nemá v úmyslu znovu obsadit celé pásmo Gazy a že cílem operace je pouze ochrana izraelských měst před raketami.

Únosci desátníka Šalita, kteří se označili za příslušníky ozbrojeného křídla Hamasu Izzadín Kásam, skupiny Výbory lidového odporu a dosud neznámé Armády islámu, vydali v pondělí ultimátum, které vypršelo v úterý. Izrael odmítl jejich požadavky, jimiž bylo propuštění 1.500 palestinských vězňů, a mluvčí Armády islámu prohlásil, že únosci "považují Šalitův případ za uzavřený". Zároveň však zdůraznil, že islám zakazuje vězně zabít. Izraelská vláda později bez udání zdroje informací uvedla, že rukojmí je prokazatelně naživu.

Arabský deník Al-Haját nicméně už v úterý napsal, že navzdory oficiálnímu odmítání Izrael s únosci tajně jedná o výměně Šalita za alespoň některé vězně, kteří nemají na svědomí vraždu. Později měli únosci své původní požadavky podstatně zmírnit a žádat propuštění pouze stovky vězněných palestinských žen a 30 vězňů, kteří si již v izraelských věznicích odseděli dvacet let. V pátek nejmenované zdroje Hamasu potvrdily, že pokud Izrael na takovou výměnu přistoupí, bude Gilad Šalit propuštěn, a Hamas dokonce přestane ostřelovat izraelská města. S dohodou údajně souhlasí i Mišal a Izrael ji zvažuje.

Vzhledem k zásadě Izraele neponechat v rukou nepřítele žádného svého občana, živého ani mrtvého, a zejména ne vojáka, únosci usoudili, že Gilad Šalit jim pomůže dostat z vězení alespoň některé s tisíců Palestinců. Například v roce 2004 izraelská vláda vyměnila několik desítek vězňů za jediného izraelského civilistu a ostatky tří izraelských vojáků s libanonským šíitským hnutím Hizballáh a koncem téhož roku propustila 170 Palestinců za jednoho izraelského agenta, kterého osvobodil Egypt. Ať už se palestinská veřejnost na samotný únos dívá jakkoli, podle nezávislé palestinské agentury MAAN podpořilo výměnu Šalita za vězně celých 84% respondentů, zatímco pouze 5% by rukojmího propustilo bez jakéhokoli zisku.

Zatímco Hamas celou akcí podstoupil značné riziko ztráty důvěryhodnosti v očích Palestinců, jeho největší politický soupeř, hnutí Fatah předsedy palestinské samosprávy Mahmúda Abbáse, může naopak z celé krize pouze získat, a to bez ohledu na výsledek - v případě zdařilé výměny vězňů se domů vrátí i řada příslušníků Fatahu, a pokud by Hamas dohody nedosáhl, klesne mu obliba a veřejnost se přikloní k Fatahu. Mahmúd Abbás i Fatah proto požadavky únosců oficiálně podpořili, přestože samotný únos již dříve odsoudili. K propuštění Šalita ostatně vyzval i palestinský premiér Hamasu Ismaíl Haníja, který o akci zřejmě předem nevěděl. Fatah je přesvědčen, že palestinský útok na izraelské vojenské stanoviště byl exilovým vedením Hamasu záměrně načasován. K únosu došlo těsně před podpisem dohody mezi Abbásem a Haníjou, kterou měl kabinet Hamasu ukončit mezinárodní izolaci Palestinců implicitním uznáním Izraele a stvrdit vznik vlády národní jednoty složené ze zástupců všech palestinských frakcí. Něco takového si však exiloví vůdci Hamasu nepřejí, a tak únos Gilada Šalita plně odhalil mocenský boj uvnitř hnutí. Krize však oba tradiční rivaly spíše smířila, a místo ozbrojených bojů mezi jejich příslušníky, které byly v poslední době před únosem na denním pořádku, jejich členové v minulém týdnu svorně demonstrovali za požadavky únosců. Podpora Fatahu může být i jedním z důvodů, proč izraelské zpravodajské služby nedokázaly Šalita najít; Abbás má v pásmu Gazy zhruba 35.000 příslušníků bezpečnostních složek a někdo z nich o úkrytu vědět musí, a přesto jej nikdo neprozradil.

Izrael doufá, že se mu vojenským nátlakem buď podaří dosáhnout propuštění Šalita bez jakýchkoli ústupků, anebo jej vypátrat a osvobodit. Izraelská média v uplynulých dnech nostalgicky vzpomínala na brilantní záchrannou operaci v ugandském Entebbe před 30 lety. Vojenští odborníci však ˇpřipomínají, že osvobození stovky rukojmích v Ugandě bylo považováno za úspěch, přestože jej dva rukojmí nepřežili, ale pokud by při izraelském zásahu únosci zavraždili Gilada Šalita, byl by to totální krach. Takový konec potkal izraelského desátníka Nachšona Waxmana v roce 1994, kterého jeho únosci zavraždili v okamžiku, kdy do úkrytu vtrhlo izraelské osvobozovací komando.

Současná krize je nepochybně zatím nejtěžší zkouškou pro izraelskou vládu, která nastoupila do funkce teprve začátkem května, a zejména pro premiéra Ehuda Olmerta. Nejde jen o to, zda se podaří zachránit desátníka Šalita, ale v sázce je i další osud Olmertova plánu rušení dalších židovských osad na Západním břehu Jordánu. Pokud by byl premiér nucen nařídit opětovné obsazení pásma Gazy, přiznal by, že loňská evakuace byla chybou, a pak by sotva mohl prosazovat další stahování. I když analytikové plamenně hájí politický kurs nastolený Olmertovým předchůdcem Arielem Šaronem, mezi veřejností sílí pochybnosti - z pásma Gazy se skutečně stalo hnízdo terorismu, jak varovali odpůrci odsunu, a vyklizené osady slouží jako základny k odpalování palestinských raket, jemuž vláda zatím nedokázala zabránit. Zajištění bezpečnosti jihoizraelských měst je proto dalším úkolem, před kterým kabinet Ehuda Olmerta stojí vedle záchrany Gilada Šalita. A při tom všem musí ještě dbát na to, aby svou operací nezpůsobil civilní ztráty a humanitární krizi Palestinců, a nevzbudil tak nevoli mezinárodního společenství, které zatím překvapivě stojí na straně Izraele. Takový úkol se zdá skoro nesplnitelný a je rozhodně nezáviděníhodný.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci http://www.rozhlas.cz/cro6/audio/ Radio na přání