Izraelsko-palestinský summit
V úterý v egyptském letovisku Šarm aš-Šajch za přítomnosti egyptského prezidenta Husního Mubaraka a jordánského krále Abdulláha proběhl summit izraelského premiéra Ariela Šarona a nového předsedy palestinské samosprávy Mahmúda Abbáse. Jakkoli historicky a přelomově však vrcholná schůzka a její výsledky působí, šlo jen o první formální a výhradně ceremoniální krok k obnově vzájemných jednání.
Šaron ve svém projevu zopakoval, že Izrael si nepřeje Palestince okupovat a že bude respektovat jejich právo na vlastní stát a život v míru; Abbás zase vyjádřil přesvědčení, že summit je začátkem nových vztahů s Izraelem. Oba v Šarm aš-Šajchu vyhlásili ukončení násilností, tedy vlastně konec více než čtyřleté intifády; Palestinci už nebudou útočit na Izraelce a Izrael zastaví ozbrojené akce proti Palestincům a přestane pronásledovat hledané teroristy. Navíc se stáhne z pěti palestinských měst, zmírní restrikce vůči palestinskému obyvatelstvu a propustí 900 palestinských vězňů, kteří se nedopustili vraždy izraelského občana. Nejdůležitějším výsledkem summitu je Šaronův slib koordinovat plánovanou evakuaci židovských osad z pásma Gazy s palestinskou samosprávou a nepostupovat jednostranně, jak premiér původně zamýšlel.
Palestinci požadují mnohem více, ale Abbás se nakonec rozhodl sporné otázky vězňů, izraelské bezpečnostní bariéry, palestinských uprchlíků a statusu Jeruzaléma odložit na pozdější stadium jednání. Schůzka Šarona s Abbásem, kteří se už znají z jednání před půldruhým rokem, údajně proběhla ve vynikající atmosféře a protáhla se o dvě hodiny.
K dalším dobrým zprávám ze summitu patří Šaronovo pozvání prezidenta Mubaraka a krále Abdulláha do Izraele, které prý oba přijali, a jejich slib vrátit do židovského státu své velvyslance, odvolané před dvěma a půl lety na protest proti izraelským vojenským reakcím na palestinské násilnosti. Abbáse izraelský premiér dokonce pozval na svůj soukromý ranč v Negevské poušti a obecně se očekává rozvoj spolupráce a jednání obou stran na všech úrovních.
To všechno zní velmi pěkně, ale realita tak růžová není. Oznámení se odehrála pouze verbální formou a Šaron s Abbásem nepodepsali žádný oficiální dokument o příměří. Abbásovo údajné ukončení násilností ani zdaleka neznamená, že teroristé se přes noc změní v mírotvorce a založí společnost palestinsko-izraelského přátelství. Abbásovo oznámení nepotvrdila ani nepodpořila ani jediná z hlavních teroristických organizací. Hamas, Islámský džihád, Mučedníci od Al-Aksá a další skupiny jsou v nejlepším případě ochotny dodržovat jakýsi dočasný klid zbraní a ponechat si volnou ruku. Jejich představitelé hned po summitu prohlásili, že se Abbásovým příměřím necítí vázáni. Předseda samosprávy nemá dostatečnou autoritu, aby funkční příměří prosadil, a lze od něj jen těžko očekávat, že teroristickou infrastrukturu zlikviduje. A někteří z hledaných teroristů, kterým Izrael nabídl imunitu, pokud se zavážou složit zbraně a zdržet se dalších útoků, podle zpravodajských zdrojů prohlásili, že to ani v nejmenším nemají v úmyslu. Přesto se izraelská vláda rozhodla prozatím nereagovat na sporadické útoky, ke kterým v posledních dnech opět dochází, a slevila tím z dosud zásadního požadavku, na kterém v posledních dvou a půl letech trval Ariel Šaron - tedy absolutní konec všech násilností.
Navzdory velkým slibům vyřčeným v Šarm aš-Šajchu si žádná strana od summitu příliš neslibuje, a proto na něj ani Spojené státy nevyslaly žádného zástupce. Byl tedy vůbec prvním setkáním arabských představitelů s Izraelci bez mezinárodního prostředníka. Očekávání izraelských médií lze nejvýstižněji shrnout větou: "To všechno jsme viděli a slyšeli už mockrát." Deníky zdůrazňují křehkost takzvaného příměří a připomínají podobné summity, jako například v říjnu 2000, kdy se v témže egyptském letovisku sešli Clinton, Mubarak, král Abdulláh, Arafat a tehdejší izraelský premiér Ehud Barak. I tehdejší sliby skončily stejně jako řada dalších velmi brzy novou vlnou palestinských násilností a izraelských odvet. A příslib příměří z palestinských úst zazněl a odezněl do prázdna i při dalších příležitostech - v roce 1988, při podpisu dohod z Osla v roce 1993, v roce 1997 ve Wye River i před půldruhým rokem.
Dnešní situace je přesto v něčem podstatně jiná - Palestince už nedusí mistr v obcházení a porušování slibů Jásir Arafat a obě strany mají za sebou tisíce zbytečných obětí intifády. Izraelská i palestinská veřejnost mají násilí dost a převážná většina na obou březích podporuje jednání a odmítá násilí. Dalším novým prvkem je plán Ariela Šarona na vyklizení pásma Gazy.
I když byl egyptský summit v podstatě jen příležitostí k vzácné společné fotografii hlavních protagonistů izraelsko-palestinského konfliktu, jeho důležitým faktorem je dobrá vůle na obou stranách, jak zdůraznil Husní Mubarak. Jejich procítěné projevy v pastorální sinajské scenérii vyslaly explicitní signál světu i vlastním lidem, že Izrael i Palestinci jsou ochotni a odhodláni pokusit se řešit konflikt mírovou cestou. Teprve čas ukáže, kde má tato ochota a odhodlání, ale také trpělivost meze. Úterní summit je jen začátkem dlouhého a nesmírně obtížného procesu, který by mohl vést k novému jednání o míru a samostatném palestinském státu. Není však ani zdaleka zárukou, že k těmto cílům dojde.
