Izraelský parlament schválil rozpočet a otevřel cestu k evakuaci z pásma Gazy
Doslova za pět minut dvanáct, pouhé dva dny před posledním možným datem, přijal izraelský Kneset po mimořádně náročných jednáních poměrem 58:36 hlasům rozpočet a premiér Ariel Šaron si připsal další vítězství - tentokrát ve zvlášť těžké, ale rozhodující bitvě. Pokud by totiž rozpočet nebyl schválen do konce března, vláda by musela odstoupit a do tří měsíců by se konaly předčasné volby.
Období okolo schvalování státního rozpočtu je v Izraeli tradičně dobou politického vydírání. Vládnoucí strana obvykle mocně lobbuje, aby pro rozpočet získala potřebnou nadpoloviční většinu, a za získané hlasy nabízí nejrůznější rozpočtové ústupky. Ani letos tomu nebylo jinak, ale situaci premiéru Šaronovi opět zkomplikovala vzpoura poslanců jeho strany Likud. Třináct z nich se rozhodlo rozpočet nepodpořit a využít ho jako rukojmí, které jim pomůže přinejmenším odložit blížící se evakuaci židovských osad z pásma Gazy. Ještě minulý týden se zdálo, že rozpočet neprojde ani finančním výborem Knesetu. Vzbouřenci nakonec Šarona přinutili, aby výměnou za jejich souhlas ve výboru přistoupil na parlamentní hlasování o celonárodním referendu o plánu stažení, tedy na něco, co do té doby vehementně odmítal jako zbytečné zdržování. Bez souhlasu by se však rozpočet vůbec nedostal do hlavního pléna poslanců, a tak musel Šaron kývnout. Izraelská média tento směnný obchod označila za premiérovu porážku, ale brzy se ukázalo, že konečné vítězství je opět Šaronovo. Když v pondělí Kneset o referendu podle dohody hlasoval, nezvedla pro něj ruku potřebná většina - a premiér to dobře věděl předem. Vyhráno ale ještě neměl, protože mu stále chyběla většina ke schválení rozpočtu; tu nakonec získal v sobotu dohodou s dříve vládní, dnes opoziční stranou Šinui, a to výměnou za 700 milionů izraelských šekelů, zhruba 160 milionů dolarů, které Šaron přislíbil věnovat na školství, kulturu, vědu, životní prostředí, přistěhovalce a dopravu.
"Takhle se nedá provozovat ani cukrárna, natož pak vláda," pohoršovala se média nad tímto kupčením, ale zároveň uznala, že předseda strany Šinui Josef Lapid ušetřil Izraelcům čtyři trýznivé dny nekonečného rozpočtového dramatu v televizi a rozhlase. Kabinet zase jednou spasila opozice, která si včas uvědomila, co všechno je v sázce. Strana Šinui totiž zachránila nejen Šaronovu vládu, ale především plán stažení z pásma Gazy, který by se v případě pádu kabinetu vůbec nemusel uskutečnit. Zároveň odstranila poslední politickou překážku, která mohla realizaci plánu zabránit, a zbavila Šaronovy odpůrce poslední šance na uspořádání předčasných voleb. O referendu se už hlasovat nebude, a noční můra osadníků z pásma Gazy se tak v podstatě stala skutečností, jak to uštěpačně komentovala média.
I při složitých jednáních o rozpočtu nabyl plán evakuace v posledních týdnech konkrétnějších rozměrů. Samotná operace by měla začít kolem 20. července a ministr obrany Šaul Mofaz její průběh zkrátil z původně plánovaných osmi týdnů na nejvýše čtyři. Už v nejbližších dnech by měl být zahájen odsun nepodstatného logistického vybavení. Začátkem května armáda celé pásmo Gazy vyhlásí za uzavřenou vojenskou zónu a nepustí tam nikoho, kdo zde nemá trvalé bydliště. Cílem je zabránit pravicovým aktivistům, aby pásmo Gazy v nadměrném množství nezaplavili a nezkomplikovali samotnou evakuaci. Armáda oznámila, že je připravena zakročit všemi prostředky proti izraelským extremistům, kteří by chtěli evakuaci bránit, a v případě nutnosti je izolovat ještě před začátkem operace. Dokonce pro ně už nachystala 900 vězeňských cel. Radikální jádro osadníků, kteří se odmítají vystěhovat, však hodlá ještě vystupňovat protesty a případně i násilnosti, a někteří dokonce pohrozili hromadnou sebevraždou. "Stane se odsun z pásma Gazy druhou Masadou?" spekulovaly noviny v narážce na sebevraždu tisícovky stoupenců židovského povstání proti Římanům v roce 74 našeho letopočtu a připomínaly, že podobně vyhrožovala skupina extremistických osadníků ze Sinajské pouště v roce 1982, kdy měli své domovy opustit v rámci mírové smlouvy s Egyptem.
Radikálové v poslední době utrpěli také právní porážku, když soud odmítl jejich tvrzení, že evakuace představuje porušení lidských práv. Každý, kdo se v pásmu Gazy po jeho obsazení v roce 1967 usadil, věděl, že tak činí na půdě zabrané ve válce, tedy v oblasti bez konečného statusu, rozhodl soud. Klidný průběh však evakuace jistě mít nebude a zatím vládní nabídku k přesídlení a finanční kompenzaci přijala pouhá tři procenta židovských obyvatel pásma Gazy.
Mezitím pokračují izraelsko-palestinská jednání o předání třetího města Palestincům; po Jerichu a Tulkarmu to bude Kalkílije a následovat má ještě Betlém a Ramalláh. Jedenáctého dubna přijme Ariela Šarona na svém texaském ranči v Crawfordu americký prezident George Bush a ve stejném měsíci má Spojené státy navštívit i předseda palestinské samosprávy Mahmúd Abbás. Očekává se, že Bush na těchto jednáních upřesní své představy o dalším průběhu mírového procesu i konkrétních krocích, které by obě strany blízkovýchodního konfliktu měly podniknout.
