Jak čeští poslanci zřídili komisi k církevním restitucím
Chceš-li nějaký problém sprovodit ze světa, ustav k jeho vyřešení komisi. To je politicky ostřílená a osvědčená metoda, jak věděl nejen stálý tajemník ministra pro administrativní záležitosti Sir Humphrey Appleby v nepřekonatelném seriálu britské BBC Jistě, pane ministře. I nad zcela současným českým problémem, totiž majetkovým vyrovnáním se státu a církví tak visí hodně temné mraky.
Sněmovní komisi pro přezkoumání dohody o navracení majetku církvím prosadil v pátek v dolní komoře poslanec za ODS Vlastimil Tlustý. V komisi jsou po čtyřech zástupci za ODS a ČSSD, dva komunisté a po jednom členovi za zelené a lidovce. Což sečteno podtrženo znamená, že síly jsou zdánlivě rozloženy znovu přesně napůl. Ve skutečnosti budou mít zřejmě převahu ti, pro které je navracení majetku z různých důvodů nemožné. Jednak proto, že církve přeci nikdy žádný majetek neměly - jak tvrdí KSČM a z nemalé části i sociální demokracie. A jednak proto, že se těžko dá předpokládat, že by si rebelující skupinka ODS neprosadila mezi své čtyři zástupce spřízněnou duši.
Jak známo, pro Vlastimila Tlustého a jeho stranické spojence je nepřijatelný způsob výpočtu odškodnění, i seznam majetku, který by se měl vracet církevním řádům a kongregacím. I oni ostatně zpochybnili v minulých dnech rozsah půdy, kterou si církve nárokují. V roce 1948 měly církve podle nich jen 170 tisíc hektarů půdy. Návrh zákona o vyrovnání státu s církvemi ale počítá s 254 tisíci hektary půdy. Tomu oponuje ministr kultury Václav Jehlička z KDU-ČSL: Materiál, ze kterého rebelové vycházejí, v roce 1948 vypracovalo pražské arcibiskupství, ale konalo pod tlakem komunistické moci. Podle ministerstva kultury se dokument neopírá o údaje z pozemkových knih a není jasné, zda je v součtu zahrnut majetek v takzvané národní správě.
Ať tak nebo tak, nově ustavená komise má čas na rozhodnutí o koaličním návrhu zákona do konce roku. A můžeme se sázet, kdo si na něj v té době ještě vzpomene. Ostatně - i dnes spornou dohodu s církvemi vyjednávala komise. I ODS v ní měla zastoupení. Jenže si tak nějak místopředsedkyně sněmovny Miroslava Němcová hned neuvědomila, co schvaluje - a teď se dá počítat spíše do tábora odpůrců. Ano, komise jsou opravdu skvělá věc na "řešení" problémů.
Nebo poslanecké výbory. To je ta věc, kvůli které dva dny nepracovala sněmovna. Protože koalice si zčista jasna usmyslela, že počet jejich členů musí být lichý. K tomu snad jen několik poznámek: Jakýkoli pevně stanovený počet má smysl jen v okamžiku, když za a) chodí na jednání všichni, a za b) když jejich účast je smysluplná. Návštěvníci jednání poslaneckých výborů vědí, že ani jedno ani druhé není úplně běžnou věcí.
Za další - i když bude počet členů výborů lichý ve prospěch koalice, každý návrh stejně narazí na 200 poslanců při sněmovní schůzi. A jak se v této množině tvoří většiny, je dnes často hádáním z křišťálové koule. Co schválí výbory, může být na schůzi úplně jinak. Ostatně, smysl toho, proč vůbec šla právě v tuto dobu koalice do celého sporu je upřímně řečeno také ve hvězdách.
Fakt, že může počítat s dvěma hlasy bývalých sociálních demokratů navrch, je znám od té chvíle, kdy tato vláda dostala důvěru. Fakt, že přes podporu koaličním záměrům nejsou její oficiální součástí, také. Mluvit tedy o 102 hlasech je poněkud nabubřelé a nefér. No, ale hlavně že máme komise, a výbory. Máme formu. Ale kde je ten obsah? Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání . Některé vybrané komentáře si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas .
