Jak to, že nevíš, kolik stojí kilo brambor?!

„Protože je jdu koupit, když je potřebuju, a když je potřebuju, tak mi je fakt jedno, kolik stojí!“

„A víš, kolik stojí máslo, co kupuješ,“ vyzvídal dál její muž.

„Nevím,“ odpověděla mu trochu naštvaně a podívala se, jestli už autobus nejede, ale pak se nad ním přece jenom slitovala.

„Vašíku, nevím, kolik stojí máslo! Vím, že je české, jsem s ním spokojená, protože je dobré a má 82% tuku.“ Její muž chvíli o něčem přemýšlel a pak zvedl významně ukazováček.

„Jarda koupil pět másel! Jedno máslo stálo třicet korun.“

Jeho žena se rozesmála.

„Tak to mu přeju dobrou chuť!“ A protože nám přijel autobus, víc jsem neslyšela.

Podobných dialogů mezi partnery můžete slyšet na každém kroku. Stačí se naladit na jejich vlnu. A já se vlastně ani nalaďovat nepotřebuju. Jsem jako houba. Nasaju se vším možným - a jsem spokojená.

Ten s tím máslem za třicet korun, nevypadal jako důchodce. Džíny, džínová bunda, upravený, sympatický, ale svoji ženu svými otázkami trochu rozčiloval. Nedivím se. Celý život řídil firmu, dvakrát i třikrát do roka řešil, kam se pojede na dovolenou nebo jestli na chalupě nechá udělat novou střechu nebo bazén a najednou...

…Jarda koupil pět másel, a jedno máslo stálo třicet korun.

Když jsem odpoledne přijela ze zkoušky v Činoherním klubu, zastavila jsem se před kolínskou drogerií, protože jsem tam chtěla něco koupit a nenapsala jsem si blbenku, jak říkám malým lístečkům, které mi mnoho důležitých věcí připomenou.

Ano! Já vás slyším! Slyším až sem, jak teď někteří z vás říkají, hlavně že nás, chlapy, pomlouvá, a přitom má sama máslo na hlavě! Ano, máte pravdu! Občas něco zapomenu...

V tu chvíli vyšly z drogeire dvě ženy v mém věku a ta jedna se hodně, ale hodně rozčilovala!

„Mně bylo divný, když se mě ráno zeptal, jestli mám kartičku na slevy a jestli mu ji půjčím! Ale pospíchala jsem, tak jsem ji vytáhla z peněženky, řekla mu, ať ji neztratí a letěla jsem do práce. Asi chce něco koupit kočičce, říkala jsem si a pustila jsem to z hlavy. Odpoledne přijdu z práce a on si pochvaluje, jak v letáku objevil, že v drogerii mají jeho ústní vodu a jak ji měl za polovic, protože jsem měla na kartičce body?! Chápeš to, Moniko? Já střádám body, abych si koupila noční a denní krém +65 a von mi ty body vyfláká na svoji ústní vodu!“

Její kamarádka se začala smát a to, co odpověděla, jsem si musela napsat do mobilu, abych to nezapomněla.

„To znám! Člověk by čekal, že se ti naši chlapi budou chtít co nejvíc přiblížit ke stádu pižmoňů a tím si koledovat o smrt, a oni? Oni zatím chtějí kartičku na slevy do TETY...“

Doma jsem si na internetu zadala heslo „stádo pižmoňů“ a nestačila jsem se divit! Pižmoni opravdu existují, a když se k nim přiblížíte moc blízko, tak jsou opravdu smrtelně nebezpeční...