Jan Faltýnek

Jako skvělého vypravěče znali Jana Faltýnka (12.4.1936 - 12.12.1995) nejen posluchači rozhlasu, ale také jeho herečtí kolegové, protože jak sám jednou napsal ve společnosti jsem vždycky zticha jenom chvíli, pak začnu bobtnat a pak - jako když vhodíte do forbesu korunu - vypadává ze mne historka za historkou. Jan Faltýnek začínal v divadle na severu Čech v Teplicích jako vyučený elektrikář a osvětlovač. Postupně ale, jak šel život, byl inspicientem v operetě, zpíval v operetním sboru a tady zaujal i hostujícího Oldřicha Nového, který později pozval Jana Faltýnka do Prahy a výrazné zvláštní charisma jeho postavy pak s sebou přineslo i první menší role v činohře. Jako svérazný herecký naturščik hrál Jan Faltýnek v divadle v Příbrami, pro děti vystupoval i v Divadle Jiřího Wolkera, ale nejdéle byl členem někdejšího Divadla S.K. Neumanna dnešního Divadla pod Palmovkou. Např. pod zkušeným režijnímvedením Václava Lohniského se právě tady Faltýnkův do té doby zajímavý herecký typ stává jedinečnou hereckou osobností - ať už to bylo v Molierových Skapinových šibalstvích nebo v originální dramatizaci Haškova Švejka, kde hrál Jan Faltýnek navzdory všem tehdejším výhradám švejkologů - hlavní postavu. Nebyl to na první pohled sice Švejk, jak ho známe z Ladových obrázků, nebo z filmového zpracování s Rudolfem Hrušínským - ale jako ostatně všechny Faltýnkovy role - byl to zase jeho Švejk - Švejk Faltýnek...

Ten, kdo si ještě vzpomene na představení divadla jednoho herce Lavina nebo Požár v pražské Viole, musí mi dát za pravdu, že nejvíc byl Jan Faltýnek jak se říká doma tam, kde si ruce podávaly činohra, umění vypravěče a zpěváka, interpreta šansonů. Byly to neopakovatelné večery plné historek z hereckého jeviště i zákulisí, vyprávění a písniček o životě a ze života. Šanson se nedá dělat pro slávu, je to druh vztahu k životu - takové bylo vyznání Jana Faltýnka hudbě, kterou měl rád a s níž po léta patřil k té slavné šansonové partě Milana Jíry, Jaroslava Jakoubka, Rudolfa Pellara. Nesnáším nudu a líný lidi, nuda může být nejspolehlivějším vrahem lidstva, říkal Jan Faltýnek ve filmu bohužel jen herec malých rolí - ale tak svůj a nezaměnitelný, že si některé věty jeho rázovitých lidských postaviček člověk pamatuje dodnes. Jako např.. ve filmu S tebou mě baví svět je to role na jeden filmový záběr - taxikář. Otvírá dveře automobilu , kam nastupuje tchýně hlavního hrdiny příběhu, ten ještě dává taxikáři Faltýnkovi peníze s prosbou, aby jel opatrně - a tady Jan Faltýnek odpoví tak věrohodně - že je to věta, která se mění v životní příběh. Jeho taxikář se podívá na tchýni na zadní sedadle a řekne: Nebojte se, pojedu s ní, jako bych vezl svou vlastní. Znovu se po půl roce vracím k textu pravidelného výročí se jménem Jana Faltýnka a je mi smutno při vědomí, že by se 12. dubna dožil teprve pětašedesáti let. Živáček, který nemá ve svém oboru nástupce, jen si všimněte, v kolika oblastech herecko-pěveckého umění se Jan Faltýnek bez zaváhání pohyboval, ba co víc - byl v nich leckdy i králem. Veslý a rozpustilý, ale přitom taky zároveň nenápadný a skromný umělec, který si dokázal život užít i prožít - do dna a doposlední chvíle.. Kamarád, člověk, který měl ten dar umění být přítelem. A toho talentu být přítelem si vážil stejně jako všech ostatních nadání, která dostal do vínku. Jan Faltýnek, dlouholetý spolupracovník redakce zábavy ČRo patřil k lidem, na které se nedá vzpomínat jinak než s úsměvem a pěknou - třeba provencelskou písničkou...

ČRo 2 - Praha, Dobré jitro, po - pá 7.35