Jan Fingerland: Joe Biden má velký plán pro Blízký východ. Možná

Americký prezident má samozřejmě v ruce řadu nástrojů, a také důvodů, proč se zapojit. Válka v Gaze je propojena s ostatními problémy, včetně íránského jaderného programu. A navíc se od Spojených států jako supervelmoci očekává, že je připravena pomoci situaci stabilizovat.

Čtěte také

Jan Fingerland: Izraelci si začali kupovat zbraně. Poprvé v dějinách

Biden má samozřejmě i své vlastní, úzce politické důvody. Má šanci vstoupit do učebnic jako původce velkého plánu na zahojení regionu, jehož problémy zasahují celý svět, jak se ukazuje i na omezení plavby Suezem kvůli jemenským povstalcům pracujícím pro Íránce.

A v neposlední řadě se ukazuje, že v sázce je jeho vítězství v letošních prezidentských volbách. Část Američanů mu zazlívá prý příliš proizraelský postoj, nemuseli by přijít k volbám a ve výsledku tak pomoci Trumpovi. Týká se to levice demokratů a arabských voličů soustředěných v nerozhodném státě Michiganu.

Plán v mlhách

Z Bílého domu tak prosakují neoficiální informace o údajném Bidenově velkém plánu. Potřebuje prosadit brzké příměří v Gaze, ale nemůže si současně dovolit souhlasit s nepropuštěním izraelských rukojmí. Uzdravení Blízkého regionu ale logicky spočívá na mnohem rozsáhlejší proměně poměrů.

Čtěte také

Jan Fingerland: Kdo v Gaze vyhrává? Možná nikdo

Projekt se údajně soustředí na tři okruhy problémů. Zaprvé spočívá v oživení myšlenky na vytvoření nezávislého palestinského státu, což přinejmenším verbálně podporují i ostatní arabské státy a část třetího světa.

Biden patří k těm, kteří věří na blahodárnost takového kroku nejen pro Palestince, ale i ostatní, včetně Izraelců.

Za druhé by Amerika nějak podpořila dohodu mezi Izraelem a Saúdskou Arábií, která by se stala základem nové bezpečnostní architektury regionu.

A vše by bylo podmíněno zesíleným americkým tlakem na Írán, který za pomocí svých spojenců včetně Hamásu, úspěšně narušil jakoukoli snahu o vyřešení vleklých problémů. Bez pacifikace Teheránu, ale i pokroku v palestinské věci, Američané na svou stranu současnou Saúdskou Arábii nedostanou. Všechny tři prvky se tedy vzájemně podmiňují, ale také mají svá úskalí. 

Nejasnosti a potíže

Biden je vůči Izraeli ve schizofrenním postavení. Washington nadále Jeruzalém podporuje a dodává mu zbraně, ostatně je to největší a nejspolehlivější spojenec Ameriky v regionu.

Čtěte také

Karel Hvížďala: Zauzlený konflikt Palestinců s Židy

Současně Biden izraelský postup veřejně kritizuje, ať už izraelskou ofenzívu, nebo radikální osadníky, na které dokonce uvalil bezprecedentní sankce. Něco z toho je míněno vážně, něco je určeno pro publikum.

Na žádného amerického spojence ovšem nevyvíjí Biden takový tlak jako na Netanjahua, který zatím myšlenku na nezávislou Palestinu odmítá s tím, že vznik takového státu by smrtelně ohrozilo Izrael.

Nejen tato izraelská vláda ale bude hledět se skepsí na myšlenku, že Izrael za ústupky dostane arabské „bezpečnostní záruky“. Ty by měly spíš formální charakter.

Jan Fingerland|foto:Khalil Baalbaki, Český rozhlas

Saúdům by musel Biden pravděpodobně slíbit jaderný program a americké bezpečnostní záruky, tedy velmi vysokou cenu.

A na vodě stojí i záměry s Palestinci: Na jednu stranu jim Biden chce předestřít cestu k uznání, ale také klade podmínky, jako je vybudování konkrétních institucí a jasně definovaných kroků k tomu, aby palestinský stát nebyl nebezpečím pro sousední Izrael. Není jasné, zda toho jsou Palestinci schopni, a také, jestli to je možné bez porážky Hamásu.

Bidenova administrativa si tyto problémy jistě uvědomuje, ale také to, že čas nestojí na její straně. Válka v Gaze se natahuje a volby jsou za dveřmi. Šance na pokrok jsou minimální, pokud se mají uskutečnit v následujícím půlroce.

Možná si Biden říká, že pomůže alespoň dobrý dojem, že se o něco snaží. Pokud dostane další čtyři roky, pak se třeba něco z toho podaří.

Autor je komentátor Českého rozhlasu