Jan Fingerland: Natan Šaransky zveřejnil korespondenci s Alexejem Navalným. Hlavní je se nebát
Smrt Alexeje Navalného způsobila šok nejen jeho rodině. Mluví se o odkazu, který demokratickému hnutí zanechal. Jeho součástí mohou být i dopisy, které si vyměňoval s někdejším sovětským disidentem Natanem Šaranským. Ten je po smrti svého přítele zveřejnil.
Osudy obou mužů si byly tak trochu podobné. Natan Šaransky se narodil před pětasedmdesáti lety v tehdejším sovětském Doněcku jako Anatolij Ščaranskij. Vystudoval matematiku a spolupracoval mimo jiné s Andrejem Sacharovem. V 70. letech se dostal do konfliktu se sovětským režimem, mimo jiné kvůli právu tamních Židů odcestovat do Izraele.
Čtěte také
V letech 1977 až 1986 byl vězněn, z toho 400 dnů na samotce, a mimo jiné držel 110 dnů dlouhou hladovku. Po propuštění a výměně za Čecha Karla Köchera se usadil v Izraeli. Nadále sledoval dění v Rusku a podle svého líčení s velkým obdivem sledoval právě Navalného.
Otec a syn
Navalnyj byl o dvacet osm let mladší a čelil jinému režimu. Do překvapivého kontaktu se oba disidenti dostali poté, co se Navalnyj vrátil z léčby otravy v Německu do Ruska a byl v lednu 2021 poslán do vězení. Dostal prý tehdy ruský překlad Šaranského vzpomínkové knihy Nebudu se bát zlého. Času měl dost, podobně jako jeho předchůdce, i Navalnyj strávil 300 dnů na samotce.
Čtěte také
O tři roky později poslal Šaranskému po svém právníkovi první dopis. Reflektoval v něm četbu jeho vzpomínek a všímal si mimo jiné podobností mezi tehdejším sovětským a současným ruským vězeňským systémem.
Šaransky knihu napsal krátce po svém propuštění mimo jiné jako jakousi příručku pro disidenty, jak čelit tlaku ze strany KGB. Oba si vyměnili čtyři dopisy. Pak ale výměna dopisů ustala, Navalnyj začal mít kvůli své korespondenci problémy a do vězení se dostali i tři jeho právníci. Pro zájemce je korespondence dostupná na stránkách amerického internetového časopisu The Free Press.
Nic nekončí
Z textu je znát, že si oba toho druhého vážili a vnímali se jako lidi s podobným osudem a dokonce podobným založením. Sám Šaransky i nyní mluví o svém o téměř třicet let mladším kolegovi s velkým respektem a v dopisech zní téměř otcovsky. Říká, že se na něj novináři ve věci Navalného obraceli s předpokladem, že ruský politik je buď blázen anebo hlupák. Šaransky ale říká, že Navalnyj chápal, že je uprostřed boje a nemohl jednat jinak.
Čtěte také
Vycházel prý z toho, že pokud se bude starat jen o své přežití, už vlastně prohrál. Šaransky říká, že ho prý během věznění nesl židovský pocit, že nějak „žije uvnitř dějin“. Podobného ducha ale podle něj má i část ruské inteligence a nejlepší z ruských bojovníků za svobodu. I oni věří, že i když kráčejí údolím smrti, nesmějí se bát.
Šaransky dnes říká, že obdivoval Navalného humor a schopnost udělat i ze své vlastní otravy dokonalé představení, díky kterému více než kdo jiný demaskoval povahu současného putinského režimu.
Šaransky doufal, že Navalnyj se dočká svobody tak, jak se to podařilo i jemu. Když on kdysi držel svou několikaměsíční hladovku, začal se prý v jeden okamžik obávat o svůj život, než pochopil, že režim se jeho smrti bojí kvůli mezinárodní ostudě. Tento faktor podle Šaranského odpadl, Putin prý už mosty k civilizovanému světu spálil, což je nebezpečné i pro další disidenty.
Šaransky byl též v kontaktu s nyní rovněž vězněným – a v minulosti též otráveným – Vladimirem Kara-Murzou, jehož dokonce zná z dřívějška osobně. Obává se o jeho život, Kara-Murzovo zdraví je prý velmi slabé, zatímco Navalnyj byl podle Šaranského fyzicky velmi odolný.
Natan Šaransky nyní napsal dopis Navalného vdově Juliji a nabídl jí jakoukoli pomoc, kterou bude schopen poskytnout. Boj prý pokračuje dál.
Autor je komentátor Českého rozhlasu
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
