Jan Fingerland: Turecko pootevřelo Švédsku dveře do NATO
Švédský pokus stát se členem Severoatlantické aliance se z počátečního dramatu stal napínavým seriálem na pokračování. Po hlasování tureckého parlamentu jsme možná vstoupili do jeho předposledního dílu. Jisté ale není ani teď nic.
Čtěte také
Švédové, podobně jako Finové, požádali o vstup do NATO krátce po ruském útoku na Ukrajinu. Proti tomuto rozšíření o dva malé rozvinuté státy v blízkosti Ruska neměl téměř nikdo výhrady, s výraznou výjimkou Turecka. To mělo na oba žadatele své požadavky.
Helsinkám se podařilo dokončit proces v dubnu, téměř po roce, protože pro Finy bylo snadnější tureckým nárokům vyhovět. Stockholm ještě čeká, i když teď, když švédské členství schválil turecký parlament, dvacet měsíců po podání přihlášky vypadají švédské naděje oprávněnější než dříve.
Čekání na podpis
Čtěte také
Zbývá totiž už jen podpis samotného Erdogana, který má lhůtu 15 dnů. Dokud nepodepíše, nic není jisté, Turecko ale celou věc opakovaně natahovalo, například zahraniční výbor tureckého parlamentu přijetí doporučil, ale těsně před lednovými prázdninami, takže se celá věc opět o více než tři týdny odložila.
Bilaterální část švédsko-tureckých tahanic je známá, Ankara požadovala od Stockholmu zátahy na Kurdy a kurdské exilové organizace, změny švédské ústavy a podobně. A také zrušení embarga na vývoz některých špičkových zbraní do Turecka. Kvůli Švédsku ale museli změnit svou legislativu i další členové, například Nizozemsko a Kanada.
Multilaterální charakter měly i další ústupky, NATO například s ohledem na Turecko poprvé zřídilo úřad koordinátora pro boj s terorismem. Turecku šlo asi nejen o zdržování, ale i symbolické uznání, že má své specifické bezpečnostní zájmy, nepodobné těm, jaké pociťují ostatní členové.
Čtěte také
Turecko mělo své požadavky i vůči Američanům, zejména v oblasti dodávek zbraní. Turecko bylo vyřazeno z řad států, které si mohou zakoupit letouny F-35, ale nadále mělo zájem o nejnovější verze stíhaček F-16 a kity pro modernizaci těch stávajících.
Pravděpodobně se Ankaře dostalo během nedávného telefonátu mezi Erdoganem a Bidenem příslibu, že tyto zbraně dostane, ale Američané definitivní rozhodnutí oddalují – možná až do okamžiku, než Erdogan splní svou část dohody.
Tureckým pohledem
Z hlediska Erdogana měla věc i silně vnitropolitický rozměr. Proti tureckému souhlasu s přijetím Švédska do NATO nadále hlasovaly některé nacionalistické a islamistické síly. Švédsku u části turecké veřejnosti nepomohly aféry s pálením Koránu.
Čtěte také
Pro tureckého prezidenta také nebylo příjemné souhlasit se vstupem Švédska krátce poté, co ve střetech s PKK v severním Iráku zahynulo více než 20 tureckých vojáků. V Turecku, stále ještě částečně demokratickém, se blíží místní volby a Erdogan chce zpátky pro AKP dobýt velká města, zejména Istanbul, jehož byl sám kdysi starostou.
Vše se odehrává v době, kdy se bezpečnostní situace v Evropě dále zhoršuje a mluví se o nebezpečí ruského útoku na pobaltské státy. Pokud by se například ruská armáda pokusila obsadit Lotyšsko, NATO by nebylo schopné mu v tom zabránit. Současný Putinův režim přitom už plně přepnul do válečného režimu i v domácí politice a ekonomice a na udržování války založil své trvání.
To dávalo Turecku do ruky páku na spojence, ale také ho to vystavovalo enormnímu tlaku od ostatních členů. Současně vývoj v Evropě hraje Erdoganovi do ruky, například se ukazuje, jak důležitý bude turecký podíl při odstraňování zbloudilých min v Černém moři. Před několika dny o tom Turecko uzavřelo dohodu s Rumunskem a Bulharskem.
Turecko ale nebylo jediným, kdo blokoval švédský vstup, zbývá Maďarsko. Viktoru Orbánovi hrozí, že mu zůstane v ruce černý Petr, ale i Budapešť má své požadavky, hmotné i prestižní. Prozatím maďarský premiér pozval švédského premiéra Ulfa Kristerssona do Budapešti, aby spolu věc prodebatovali. Orbán se asi těší, Kristersson asi méně.
Autor je komentátor Českého rozhlasu
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
