Jan Kovář. Jak politruk s osmi třídami základní školy rozhodl o majoru Zemanovi

Rodák (1927) z Těchorázi nedaleko Pelhřimova vychodil čtyři třídy obecné školy a čtyři třídy měšťanky. V 18 letech vstoupil do komunistické strany. V životopisech psal, že byl za války v nacistickém vězení, nikdy ale neuváděl, jak dlouho a za co.

Čtěte také

Skutečný major Zeman, jak ho chtěl dramaturg Jiří Procházka, není v seriálu, ale v knihách

V únoru 1948 spoluzakládal v Pelhřimově Lidové milice a pak už nastoupil ke Sboru národní bezpečnosti. Vystudoval jednoroční Ústřední politickou školu KSČ a nastoupil na politickou správu Pohraniční stráže; později byl převelen k politické správě Hlavní správy Veřejné bezpečnosti.

Jako politruk se patrně osvědčil, od roku 1955 pracoval v tiskovém dohledu, tedy v cenzorské organizaci, která dohlížela na obsah tiskovin, rozhlasového a televizního vysílání i výroby filmů a audionahrávek. Také u cenzorů udělal kariéru: vypracoval se na zástupce vedoucího Hlavní správy tiskového dohledu a od roku 1967 byl náměstkem ředitele Ústřední publikační správy.

Akceptovat kritiku

V roce 1964 začal dálkově studovat Vysokou školu politickou ÚV KSČ a dokončil ji v červnu 1968 – naneštěstí právě v okamžiku, kdy byla v Československu zrušena cenzura. Kovář byl propuštěn a do prosince 1968 nemohl sehnat zaměstnání. Příznačné pro tehdejší dobu je, že přestože každý člověk v socialistickém Československu musel pracovat, Kováře za takzvané příživnictví nikdo nestíhal.

Čtěte také

Zdeněk Liška. Autor hudby pro majora Zemana, který byl „tak talentovaný, že i soudruzi sklapli“

Později se ve svých životopisech chlubil, že po okupaci rozšiřoval česky tištěné sovětské dezinformační noviny Zprávy, stejně tak distribuoval Bílou knihu, sověty vydanou publikaci, která měla ospravedlnit vojenský vpád do Československa.

Po nástupu Gustáva Husáka do vedení KSČ se Kovář podílel na desítkách novinových článků a rozhlasových pořadů (nejčastěji pod pseudonymem Karel Janík), ve kterých pomlouval klíčové představitele politického a společenského uvolnění z jara a léta 1968.

V 70. letech stál Kovář v čele tiskového sekretariátu Federálního ministerstva vnitra. Z titulu této funkce řídil i chod Ústřední redakce armády, bezpečnosti a brannosti v Československé televizi. V roce 1973 také předložil ideový námět seriálu 30 případů majora Zemana.

Čtěte také

Jiří Sequens podporoval komunistickou stranu nejen seriálem o majoru Zemanovi

Z materiálu jasně vyplývá, že „detektivní žánr“ měl být jen nositelem ideologického materiálu, který byl při tvorbě seriálu na prvním místě: „V televizním seriálu nejde o to ukázat jen práci příslušníků Sboru národní bezpečnosti za uplynulých 30 let, ale zobrazit bohatý život naší republiky, její politický a společenský vývoj, ukázat nadšenou a obětavou práci statisíců komunistů i bezpartijních při výstavbě socialismu,“ psal Kovář.

Kovář se podílel na zpracování řady dalších filmů s bezpečnostní tematikou, stejně tak dohlížel na publikace s bezpečnostní tematikou a do jeho gesce patřilo řízení obsahu časopisu Signál. Od roku 1980 začíná jeho postupný pád, nadřízení si stěžovali, že nebyl ochoten akceptovat kritiku. Od Sboru národní bezpečnosti odešel 31. května 1983, v den, kdy dosáhl důchodového věku.