Japonská protiraketa

19. prosinec 2007

Japonsko by dovedlo zlikvidovat nepřátelskou balistickou střelu. Vyzkoušelo si to v úterý: japonští námořníci odpálili z torpédoborce kotvícího u Havaje americkou protiraketu, která ve výšce 160 kilometrů nad Tichým oceánem zlikvidovala cvičný cíl.

0:00
/
0:00

Úspěšný test se uskutečnil v úzké spolupráci se Spojenými státy, které mají za sebou řadu takových zkoušek - ovšem tentokrát to bylo poprvé, kdy si antirakety vyzkoušel i některý ze spojenců Washingtonu.

Stejným typem antirakety, který se osvědčil při úterní zkoušce, chce Tokio vybavit čtyři japonské torpédoborce. Jde o antiraketu Standard Missile-3, čili zkráceně SM-3, vyráběnou firmou Raytheon. Detekci nepřátelské střely a navádění antirakety obstarává americký systém Aegis vyvinutý firmou Lockheed Martin. A protože je možné, že by SM-3 samy by úplně neprostupný štít nad Japonskem nezajistily, počítá Tokio ještě s pojistkou v podobě upravených střel Patriot. Jejich úkolem by bylo zničit ty balistické střely, které by přes SM-3 přece jen proklouzly.

Připomeňme, že patrioty se osvědčily za války v Perském zálivu jako obrana proti iráckým raketám. Zmodernizované verze patriotů už byly rozmístěny na dvou leteckých základnách poblíž Tokia a vyzkoušeny mají být brzy.

Budování japonského protiraketového systému je zajímavé hlavně pro ty, kteří se zabývají situací ve východní Asii, zejména o situaci bezpečnostní. Má však úzkou souvislost i s naší debatou o radaru. Proč má být radar v Česku a antirakety v Polsku? Přece také kvůli nepřátelským balistickým střelám. Pravda, u nás se mluví hlavně o raketách íránských a hrozba raket severokorejských, z nichž mají strach Japonci, se zmiňuje jen příležitostně - nicméně shod je více než rozdílů.

Íránci ještě nemají rakety, které by zasáhly střed Evropy, ale intenzivně pracují na prodloužení doletu a jejich dosavadní výsledky naznačují, že uspějí. A to v relativně krátké době. Severokorejci balistické rakety s delším doletem už mají. Pokud jde o jadernou zbraň, Íránci ji ještě nevlastní a Severokorejci se jí zřejmě brzy vzdají. To ale vůbec neznamená, že od jejich raket nehrozí nebezpečí. Vyrobit pro raketu biologickou či chemickou nálož je mnohem jednodušší a levnější než pořídit si jadernou hlavici. Přičemž účinek takové střely může být podobně devastující. Japonci si už před deseti lety spočetli, že kdyby na hustě obydlený střed Tokia dopadla severokorejská raketa, zabila by více lidí, kdyby byla vybavena náloží s bojovým plynem, než jadernou hlavicí.

Severokorejci už arzenál biologických a chemických zbraní mají. Kdo zabrání Íráncům, aby si nepořídili třeba v uvozovkách "jen" biologické zbraně nazývané pro svou láci "jadernými zbraněmi chudých států"? Je vůbec možné v tom Íráncům zabránit, když svůj program obohacování uranu úspěšně skrývali dlouhých osmnáct let?

Ale zpět k východní Asii.

Úspěšná japonská zkouška protirakety - která, mimochodem, vyšla na 55 milionů dolarů - nezlobí jen Severokorejce, ale i Číňany.

Severokorejcům se nelíbí, že po dobudování protiraketového deštníku v Japonsku přijdou o významný nátlakový prostředek. V dostřelu severokorejských raket je nyní celé Japonsko, a tento fakt by se mohl Pchjongjangu hodit, kdyby hodlal Tokio vydírat. Protiraketový deštník tuto severokorejskou převahu smaže.

A co se nelíbí Číně?

Za prvé vše, co směřuje k vojenskému posílení jejího rivala, Japonska, a k utužení bezpečnostních vztahů Tokia a Washingtonu. Čína sice na zbrojení vydává rok od roku více, ale stále je to nesrovnatelně méně než u Spojených států. Přesný poměr je těžké odhadnout, nicméně i kdyby byly oprávněné ty nejvyšší odhady čínských vojenských výdajů - ověřená čísla k dispozici nejsou -, investoval by Peking do armády pouhou pětinu toho, co investuje Washington. A na čínské armádě je to znát, byť se rychle modernizuje.

Za druhé, Čína má strach z toho, že protiraketový deštník si pořídí po Japonsku také Tchaj-wan - který si chce, bude-li to nutné, přivlastnit i silou. Součástí čínského nátlaku na Tchaj-wan je tisíc raket namířených na ostrov. Některé z nich mají jaderné hlavice. Případný tchajwanský protiraketový systém by nesnížil hrozbu tak razantně, jak by se to mohlo podařit jeho japonskému předchůdci; Čína má k dispozici přece jen více raket než Severní Korea. Pro Peking je to ale i tak velice nepříjemná představa - a není tedy divu, že se o úterním japonském protiraketovém testu Číňané vyjadřují sice diplomaticky, ale se zřetelným skřípěním zubů.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání .
Některé vybrané komentáře si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas .

Spustit audio