Jaroslav Horváth se díky fotbalu setkal s papežem Františkem. A to i když není profesionálním fotbalistou

„Splnil jsem si sen. Bylo nás kolem šedesáti. Správně jsme se ho nesměli dotýkat, ale mě to nedalo – když jsem k němu přišel, podal jsem mu ruku a on mi to oplatil. Pak mi ještě podepsal dres, takže jsem šťastný.“

„Měl krásnou řeč. Mluvil o tom, aby se romský národ nebál, že sem patříme a nakonec nám požehnal.“

Připomeňme, že kromě audience jste odehráli přátelský zápas proti zaměstnancům Vatikánu a dalším. Vy osobně v dresu Mezinárodní romské federace. Slyšel jsem, že vám to pískal Ciro Immobile?

„Ano, pískal. Neskutečný člověk, prvotřídní fotbalová hvězda a přitom upřímný, pokorný člověk. Normálně se s námi bavil, užíval si zápas, dělal vtípky, rozdal i nějaké žluté karty, odpískal penaltu.“

Rozhodně krásné zážitky. Vy jste si je zasloužil svou prací. Již šestým rokem pracujete v amatérském fotbalovém klubu Mongaguá Ostrava a poskytujete tak službu všem klukům z ulice. Dá se říct, že vlastně všem mladým romským fotbalistům, kteří by na ulici mohli skončit, ale vy je z ní taháte.

„Nejen romským, to bych rád zdůraznil. A nejenom klukům. Může přijít každý, kdo má chuť si zasportovat. Nebo každý, koho odmítli kvůli nedostatku talentu a chtěl by připravit na vstup do jakéhokoliv klubu. U nás nerozlišujeme, pomáháme všem a jsme za to rádi.“