Jaroslav Křička

Český hudební skladatel, sbormistr a pedagog moravského původu. Po studiu na gymnáziu v Havlíčkově (Německém) Brodě (1892–1900) studoval v letech 1902–1905 na Pražské konzervatoři (zde žákem Knittla a Steckera). Svá hudební studia zakončil v Berlíně (1905–1906).

Po studiích přijal místo učitele hudby v ukrajinském Dněpropetrovsku (1906–1909), kde učil teoretickým předmětům a založil zde orchestr, s nímž prováděl díla Smetanova a Dvořákova. Zde byl silně ovlivněn ruskou hudbou a spřátelil se například s Glazunovem a Tanějevem. O ruské hudbě psal také do Hudebních rozhledů a šířil vědomosti o české hudbě v ruských hudebních časopisech.

Od roku 1909 žil trvale v Praze a byl zde nejdříve sbormistrem Vinohradského Hlaholu (1909–1911), poté Pražského Hlaholu (1911–1920), se kterými prováděl díla mladých soudobých skladatelů. Po odchodu z Pražského Hlaholu řídil se svým žákem Jaroslavem Řídkým Filharmonický sbor při České filharmonii (1922–1930) a občas vystupoval jako dirigent. V roce 1919 se stal profesorem skladby na Pražské konzervatoři a za válečné okupace v letech 1942 – 1945 byl jejím rektorem.

Po roce 1945 se věnoval výhradně kompozici. Umělecky rostl z hudby Novákovy a Sukovy. V raných skladbách je patrný ruský vliv (Korsakov, Musorgskij) např. cyklus písní Severní noci (1910) nebo Tři bajky pro soprán a klavír (1917). Smysl pro dětskou duši prokázal v písních a sborech pro děti a v první české dětské opeře Ogaři (1918). Křička je autorem dalších dvou oper Hypolita (1916) a Bílý pán aneb Těžko se dnes duchům straší (1929). Po roce 1945 komponoval operety (Český Paganinni aneb Slavík a Chopin, Polka vítězí, Cirkus Humberto).

Tituly k pronájmu - viz Kompletní katalog skladeb