Jihoafrický prezident musel opustit funkci
Shakespearovská tragédie. Tak nazvali jihoafričtí novináři politický konec dosavadního prezidenta Thaba Mbekiho, v soukromí milovníka Hamleta a Macbetha. Tento muž stál devět let v čele státu a byl považován nejen za nástupce, ale přímo následníka Nelsona Mandely. V posledních měsících ale zabředl do těžkých sporů. A tak nakonec prohrál nejen střet se svým úhlavním rivalem Jakobem Zumou, ale přišel i o právo na čestný odchod po dekádě ve funkci hlavy státu.
K odchodu z čela státu ho donutila jeho vlastní strana Africký národní kongres a to jen pouhý půl rok před jeho přirozeným koncem, a konec jeho kariéry je o to bolestnější.
Mbeki měl za sebou pozoruhodnou kariéru. Od čtrnácti let byl aktivistou Afrického národního kongresu a politika ANC ho provázela celý život, který ovšem trávil převážně v exilu. V 60. letech studoval ekonomii ve Velké Británii a v roce 1970 absolvoval vojenský výcvik v Sovětském svazu. Bývalý komunista se čím dál více přikláněl na liberální stranu a během Mandellových a De Klerkových jednání o ukončení apartheidu začala jeho hvězda stoupat, a to doma i v zahraničí. V roce 1994 se stal Mandelým viceprezidentem a o tři roky později po něm převzal vedení Afrického národního kongresu. V devěta devadesátém roce se už sám stal prezidentem a o dalších pět let později volby opět vyhrál.
Jeho více než devět let v čele státu a vlády je hodnoceno převážně pozitivně. Udržel finanční disciplínu státu a dařilo se mu lákat zahraniční investory. V posledních letech jihoafrické hospodářství rostlo pětiprocentním tempem. Jeho liberální politika se ale mnoha lidem nelíbila, a to i v jeho vlastní straně ANC a dvou důležitých silách, které s kongresem spolupracují, totiž jihoafrických komunistech a jedné z odborových organizací. Ti kritizují jeho politiku s tím, že nejchudší vrstvy z jeho reforem nijak neprofitují. To byla pravděpodobně jedna z příčin Mbekiho pádu.
Jsou tu však i další příčiny. Uhlazený Mbeki měl zvláštní talent na výrobu nepřátel. Mezi ně patřili i tři velice významní představitelé ANC, ktré počátkem desetiletí vytlačil z jejich pozic na základě obvinění z korupce, které se ovšem nakonec nikdy neprokázalo. Proti Mbekimu se tehdy postavil i jeho ochránce Mandela. Všichni tři muži se ale nakonec znovu vyšplhali do předních pozic Afrikého národního kongresu a nyní Mbekimu vrátili i s úroky, co kdysi udělal on jim.
Možná vůbec nejdůležitějším faktorem byl Mbekiho souboj s Jakobem Zumou, předním rivalem. Mbeki Zumu v roce 2005 odvolal z funkce viceprezidenta kvůli podezření z korupce. Zuma ale Mbekimu vrátio úder už vloni v prosinci, kdy jej vystřídal v čele Afrického národního kongresu, a letos v lednu ANC nijak překvapivě rozhodla, že Zuma bude navzdory podezřením jejím prezidentským kandidátem. Mbeki dělal vše pro to, aby Zumovi v kandidatuře zabránil, ale prohrál. Zuma je na rozdíl od Mbekiho velmi výřečný politik se silně populistickými sklony. Má za sebou také velmi pestrou minulost včetně řady obvinění, nejen z korupce a dokonce i ze znásilnění.
Soud ale nedávno zamítl důležitou žalobu proti Zumovi na základě formálních nedostatků a tak Mbeki se svým obviněním zůstal ve vzduchoprázdnu. Takto očištěný Zuma naopak obrátil situaci proti Mbekimu a využil k tomu odpor, který vůči prezidentovi za poslední měsíce a léta v ANC narostl. Africký kongres své tvrdé rozhodnutí odůvodnil tím, že Mbeki údajně zasahoval do Zumova procesu, což ovšem prezident popřel, ale přece jen rezignoval. V boxerské terminologii bychom mohli říci, že se Zuma dostal z rohu, vtlačil do něj Mbekiho a vzápětí ho knokautoval.
Nyní tedy Thabo Mbeki rezignoval a musel vyklidit pole pro dočasného nástupce, kterým se stal Kgalema Motlanthe, který má příznivce jak na Mbekiho, tak i Zumově křídle ANC. Jeho osobě je ovšem nepodstatná. Tento politik ještě nedávno nebyl ani poslancem a nemá šanci vybudovat si podporu pro vlastní prezidentskou kandidaturu. Příští řádné prezidentské volby se budou konat už začátkem příštího roku, a mocná ANC si téměř jistě jako kandidáta vybere Jakoba Zumu, čímž je o osobě prezidenta vlastně rozhodnuto.
To může pro Jihoafrickou republiku znamenat důležitý předěl. Jakob Zuma je populista a pravděpodobně i člověk se sklony ke zkratkovitému jednání. Za odstoupivšího prezidenta se postavila jeho dosavadní vláda a deset jejích ministrů rezignovalo, včetně Trevora Manuela, který je považován za autora ekonomické politiky vlády a garanta stabilního vývoje. Za Mbekiho se postavil i arcibiskup Desmond Tutu, který odsoudil způsob, kterým strana ANC s Mbekim jednala a prohlásil, že takové pomstychtivé způsoby jsou vhodné leda tak pro banánovou republiku. Nyní se mnozí v jižní Africe bojí, aby se z jejich země, která v uplynulých 15 letech relativně bezpečně proplula nebezpečnými vodami, nestala další Zimbabwe v čele s populistickým a sebestředným politikem.
Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání . Některé vybrané komentáře si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas .
