Jiřina Bohdalová

Ještě dřív než Jiřina Bohdalová zazářila jako dětská hvězda v provorepublikové filmové veselohře Madla zpívá Evropě, zahrála si také už v němém (!) filmu tehdy populární dvojice komiků Žižla a Pižla. Jiřině Bohdalové byly tenkrát při jejím prvním účinkování ve filmu teprve čyři roky, je tedy bezkonkurenčně naší nejmladší (nebo nejstarší?) komediální herečkou. Narodila 3. května 1931 v Praze, ale i když v divadle i ve filmu hrála již v dětství, na DAMU byla přijata až po třetí zkoušce. Po maturitě také krátce učila na základní škole v Ostravě. Na přání Jana Wericha nastoupila po škole do divadla ABC, hrála i později v Městských divadlech pražských. Stálou domovskou scénou Jiřiny Bohdalové je ovšem od roku 1967 až dosud Divadlo na Vinohradech. Herecká popularita Jiřiny Bohdalové u diváků je nezměrná a jistě k ní především přispělo celoživotní komediální mistrovství herečky, kterou v komediálním oboru asi nejvíc proslavila televize. Jiřina Bohdalová tu vynikla jako konferenciérka a interpretka zábavných pořadů, zejména po boku přemýšlivého humoristy Vladimíra Dvořáka, od Černých hodinek až po veleúspěšné Televarieté. Jejich spolupráce trvala přes 40 let a skeče s Vl. Dvořákem či s Vl. Menšíkem patří do zlatého fondu televizní zábavy. Stejnou měrou jakou sloužila Jiřina Bohdalová televizní zábavě, patřila, jako pravidelný host, k rozhlasovým Silvestrům a chybět samozřejmě nemohla také v programu mnoha jiných pořadů redakce zábavy ČRo v uplynulých čtyřiceti letech.

Pro diváky je populární "Jiřinka" nebo "Bohdalka" vždycky zárukou dobrého humoru a také kvalitního herectví. Přirozenost, živelnost, osobitý šarm a výrazný smysl pro humor - takové jsou hlavní vlastnosti herečky , která zvládá široký oblouk od komedie až po drama a nejbližší jsou jí vždy postavy tragikomické. Na mateřské scéně Vinohradského divadla tak excelovala jako Erži Orbánová v Kočičí hře Istvána Örkönyiho, dramatik Jiří Hubač pro ni napsal Kláru z Domu na nebesích, v někdejším divadle ABC excelovala v hlavní roli tehdy populární veselohry Idiotka.

V komické poloze Jiřinu Bohdalovou ( která se vyučila u mistra filmové veselohry Martina Friče) představily filmy jako Král Králů, Bílá paní, Dáma na kolejích, Ženy v ofsajdu či Čtyři vraždy stačí, drahoušku. Do zcela jiné škály svého rejstříku dala - bohužel jen ojediněle - nahlédnout ve filmu Ucho (1970) Karla Kachyni, který však mohli diváci zhlédnout až po listopadu 1989. Že je však herečkou mnoha tváří, dokázala také v řadě televizních inscenací, loni například v triptychu režiséra Zdeňka Zelenky - v detektivní komedii Paní Piperová zasahuje, jako hrdinka Dürrenmattova dramatu Návštěva staré dámy a jako Isabela, vévodkyně Bourbonská.

Za postavu slabomyslné Fany (scénář Jiří Hubač) ve stejnojmenné tragikomedii režiséra Karla Kachyni (1995) získala Českého lva. První ocenění tohoto druhu jí přinesla dvojrole z pohádky Nesmrtelná teta, kterou v roce 1993 natočil Zdeněk Zelenka. Za svůj umělecký život dostala Jiřina Bohdalová řadu prestižních ocenění. Je královnou české filmové komedie; jako třetí se totiž loni umístila v anketě Král filmového úsměvu století, a to hned za Vlastou Burianem a Vladimírem Menšíkem. Dvakrát získala Českého lva a osmkrát za sebou vyhrála televizní diváckou cenu TýTý.

Jiřina Bodalová je i populární vypravěčkou večerníčků. Už řada dětských generací prožila příhody skřítků Křemílka a Vochomůrky a Rákosníčka, její hlas děti znají například i z cyklu Malá čarodějnice, Pohádky ovčí babičky a dalších. Jiřina Bohdalová je zkrátka v tom nejlepším (ale i familierně bezobsažném) slova smyslu Bohdalkou. V tom oslovení je láska miliónů diváků, ale i prokletí hereckého stylu. Jen málokdy se Jiřině Bohdalové podaří vystoupit ze stínu vlastní Bohdalky, ale pokaždé jsou takové její tragikomické postavy jejím velkým hereckým vítězstvím. Ať už ve filmech Ucho, Pěnička a paraplíčko, Hvězda zvaná Pelyněk, Smích se lepí na paty nebo Corpus delicti. Velkou jevištní i rozhlasovou postavou pí. Jiřiny Bohdalové byla také Líza ze Shawova Pygmalionu....