Jsem sledován - stane se tento výrok tradicí?
Jako věčný refrén vrací se na domácí politickou scénu motiv sledování tajnými službami. Refrén zatím vždy znějící ale poněkud rozladěně. Naposledy jej vytáhl z arzenálu různých mlžných opon poslanec Josef Hojdar. Pár hodin před hlasováním Sněmovny o osudu desítky zákonů, startujících reformní kroky, a než Sněmovna také rozhodovala, zda má koaliční kabinet Vladimíra Špidly ještě stále důvěru, přišel zákonodárce ČSSD Hojdar s celkem vážným nařčením.
Prý jej sleduje BIS a to od chvíle, kdy se vprostřed léta postavil proti reformním záměrům vlády. Do té doby veřejnosti jen maličko známý poslanec, byť zároveň předseda hospodářského výboru, se stal málem mediální hvězdou a zjevně se mu nějaký čas líbilo hrát roli, jíž si sám vytvořil. Totiž osoby, s níž stojí či padají úsporné zákony, a který bude mít v rukou i osud rozpočtu a tedy de facto drží v šachu vládu. Hojdar dokonce vystoupil z klubu Sociální demokracie, asi aby se mohl neúčastnit vnitrostranických rokování a izolovat se tak od svých kolegů, z nichž mnozí na něj mají docela opodstatněnou zlost a marně se dohadují, o co mu vlastně jde.
Tlak se ovšem stejně dostavil. Nejen prostřednictvím vzkazů přes média od poslanců strany. Hojdar říká v rozhovorech pro různé deníky, že podpoří reformu, jen pokud budou přijaty jeho pozměňovací návrhy, které v podstatě tlumočí stanoviska odborů. S tím ale nesouhlasily krajské stranické centrály a plného pochopení nedošel ani u své mateřské severočeské ČSSD. Ta je známá nechutí vůči koaliční vládě a Vladimíru Špidlovi nemůže zapomenout, že stál proti Miloši Zemanovi v prezidentské volbě.
Postupem času se ovšem nápad svrhnout vládu vlastní strany stále víc ukazoval jako krok do chaosu. Vidiny Zemanova návratu a nějaká forma renesance opoziční smlouvy, to vše se rozplývalo. Ústecká ČSSD nakonec sice vyjádřila Hojdarovi pochopení, ale připustila, že úsporné zákony jsou většinou nezbytné. Hojdar pak přispěchal s verzí, že je jemu a jeho rodině vyhrožováno.
A v den hlasování o vyslovení nedůvěry vládě a také o balíčku předreformních zákonů oznámil stále sněmovní komisi pro kontrolu BIS, že jej podle jeho dojmu v poslední době sledovalo asi 14 automobilů, jejichž státní poznávací značky si také zapsal. Jak známo, nařčení tajných služeb takřka nikdy nelze ani doložit, ani vyvrátit. Ale vždy je nutné obvinění bůhvíjak dlouho přešetřovat. A když záležitost vyšumí po měsících do ztracena, dávno už nic nikoho nezajímá. Pozornost od čehosi jiného tím lze však úspěšně odvrátit.
Kdysi se špehováním vyrukoval tehdejší šéf ODA Kalvoda, když měla jeho strana potíže skrze pokus o důmyslný obchvat, jímž se chtěla zbavit dluhu u nedůvěryhodného bankéře Moravce. Leader opozice Miloš Zeman se zase druhdy snažil vyřizovat si účty s jemu protivným vedením resortu vnitra a až na Hrad přinesl pověstný kufřík, který měl obsahovat důkazy o tom, že Jan Ruml a jeho lidé budují z České republiky policejní stát. Později se ukázalo, že šlo o hromadu podvrhů, které sociálním demokratům někdo nastrčil.
A co vedlo letos koncem zimy několik poslanců ODS k tvrzení, že jsou odposlouchávány jejich mobily, jasné není. Veřejností pobaveně sledovaný případ má možná také jen navodit dojem zneužívání tajných služeb. Tentokrát ovšem sociálními demokraty. Pokud jde o Hojdara, sněmovní komise jej v pátek odmítla. Šéf BIS Jiří Lang prohlásil, že se žádné sledování nekonalo a odmítl i fotografie odposlouchávacího zařízení, které Hojdar údajně nalezl už před rokem ve své poslanecké kanceláři v Mostě.
Podle ředitele BISky jde o vcelku jednoduchý laciný aparát, jaké užívají soukromé bezpečnostní agentury. Z oněch 14 státních poznávacích značek dvě skutečně patří BIS, ale jak říká Lang, opsat si je může každý, kdo bude před sídlem služby trávit nějakou hodinku. Auta měla nadto jet za Hojdarem kdesi na Smíchově, tedy nedaleko centrály BIS. Ředitel nicméně musí ještě tento týden parlamentní komisi předložit dokumenty, že auta neměla za úkol poslance sledovat.
Předseda komise, poslanec ODS Jan Klas, byl sice s vysvětlením zprvu spokojen, v sobotu se už ovšem nechal slyšet, že se vždycky přece může nějaký pracovník BIS vymknout kontrole a místopředseda ODS Petr Bendl v televizní diskusi označil Hojdarův případ za českou obdobu slavné Watergate, což je ovšem dost nepřesné přirovnání, neboť to byla kausa, v níž jedna politická strana nechala odposlouchávat druhou. Podle představitelů ODS za pátečním úspěchem vlády stojí zastrašování.
Odposlouchávání a sledování Hojdara, který se hlasování zdržel, ale nezvedl ani ruku proti. Nějaké sledování samozřejmě možné je, ale Klas připomněl ono výše zmíněné podezření z odposlechu poslanců ODS a stejně jako Zeman před lety i on mluvil o náběhu k policejnímu státu, což už je zase trošku silné kafe. Spíš to vypadá, jako kdyby si ODS uvědomila, že ve hře ještě zůstává možnost senátního, či spíše prezidentského veta reformnímu balíčku a že koalice bude potom už potřebovat k přehlasování plných 100 a 1 hlas.
Přičemž oním jedním zásadním disponuje právě Josef Hojdar. Jak vidět politika je prostě tvrdá a užívat v ní lze zřejmě leccos. Když už ne vítězství, pak aspoň k vysvětlení nezdaru.
