Kambodžskému premiérovi pomohl k dalšímu volebnímu vítězství i sporný chrám
Víkendové parlamentní volby v Kambodži byly opět záležitostí jednoho muže, premiéra Hun Sena. S velkou převahou vyhrál už před pěti lety. Ale jestliže tehdy mu to vyneslo třiasedmdesát křesel ve stotřiadvacetičlenné dolní sněmovně, dnes mu první výsledky voleb slibují většinu ještě pohodlnější - nejméně třiaosmdesát křesel. Hun Senovi je to jistě velmi příjemné, nicméně pokud jde o sestavování vlády, stačilo by i méně.
Před pěti lety se ještě Hun Sen musel ucházet o přízeň jiných stran. Tenkrát nadpoloviční většina mandátů k sestavení jednobarevného kabinetu nestačila, Hun Sen by k tomu býval potřeboval dvoutřetinovou většinu. Ústava, která to předpisovala, však byla před dvěma lety změněna. Proto teď bude Hun Sen moci vytvořit vládu jednoduše.
O tom, že novou vládu bude sestavovat právě Hun Sen, před nedělním hlasováním pochyboval málokdo. Jistě to bylo jasné i hlavnímu Hun Senovu politickému oponentovi Samu Rainsymu.
Porazit Hun Sena bylo těžké vždycky: v politice se pohybuje třicet let a je to velmistr mocenských her. Dokáže dojmout vesničany - a zpěvem tklivé písně na předvolebním mítinku dokonce i sám sebe. Dokáže však být i velice tvrdý. Do jeho repertoáru patří násilí vůči politickým soupeřům, drsné zastrašování a čilé volební machinace.
Hun Sen začínal u maoistických Rudých Khmérů, jejichž genocidní režim ovládal Kambodžu v druhé půli sedmdesátých let. Včas ale přešel na stranu Vietnamců, kteří Rudé Khméry svrhli a ustavili v Kambodži sice jinou, avšak rovněž komunistickou vládu. V ní se Hun Sen ještě jako velmi mladý muž stal ministrem zahraničí. Postupně to dotáhl na premiéra a v této pozici dojednal s Organizací spojených národů zásady národního usmíření.
V prvních svobodných volbách v roce 1993 Hun Sen prohrál, nicméně vítězní roajalisté nezvítězili natolik přesvědčivě, aby se při sestavování vlády obešli bez Hun Senových postkomunistů. Ve společném kabinetu se Hun Sen nedal připravit ani o špetku vlivu a prosadil si světovou zvláštnost, systém dvou souběžných premiérů. Roajalistického spolupremiéra, prince Norodoma Ranariddha, který neměl Hun Senovy politické vlohy, svou mazaností a bezskrupulózností postupně odsoudil k mocenské bezvýznamnosti - a zbytky moci, na které nedosáhl legálně, si přisvojil v převratu v roce 1997.
Jeho postavení se od té doby zdá neotřesitelné. V současné době šestapadesátiletému exkomunistovi Hun Senovi přihrává i ekonomika. Je sice pravda, že více než třetina Kambodžanů má na denní útratu v přepočtu méně než jeden dolar - ale právě těmto lidem, zpravidla vesničanům, dával Hun Sen dárky, které je měly přesvědčit, že na ně jeho vláda myslí. Dal jim stavět nové školy či silnice.
Movitější vrstvy zase mohou těžit ze vzrůstajícího zájmu zahraničních investorů. Ti letos vložili do kambodžské ekonomiky téměř tři miliardy dolarů, ale napřesrok to už má být dvojnásobek. Zahraniční investice pomáhají vytvářet nová pracovní místa v zemědělství, textilním průmyslu, turistickém ruchu či v energetice. I díky tomu vykazuje kambodžská ekonomika v posledních letech úctyhodný, jedenáctiprocentní meziroční růst.
Prostě: Kambodžanům se žije lépe než v minulosti - a premiér se nemusel nijak zvlášť snažit, aby je přesvědčil, že je to výhradně zásluha jeho strany.
Hun Sen navíc dokázal zužitkovat i hádku s Thajskem o tisíc let starý hinduistický chrám. De iure, na základě rozhodnutí Mezinárodního soudního dvora z roku 1962, je svatyně Preah Vihear i se svým okolím kambodžská. Mnoho nacionalisticky naladěných Thajců však výrok nerespektuje - a spor o to, komu má území o rozloze asi pěti kilometrů čtverečních patřit, eskaloval právě v době, kdy se v Kambodži schylovalo k volbám. Obě strany navyšovaly na hranicích počet svých vojáků a civilisté se bili do krve. Hun Sen se sporu chopil a dokázal z něj udělat jedno z hlavních předvolebních témat. Obhájce národních zájmů hrál tak přesvědčivě, že by člověk málem zapomněl na to, že v politice Hun Sen začínal jako vietnamská loutka.
Vzhledem ke všem těmto předvolebním trumfům, které ho oproti jiným zájemcům o moc nepřekonatelně zvýhodňovaly, si Hun Sen mohl v kampani i při volbách dovolit podstatně větší míru férovosti než v minulosti. Násilností výrazně ubylo, stejně jako jiných prohřešků proti volebnímu zákonu - což potvrdili i nezávislí pozorovatelé.
A teď, když se při volbách prokázalo, že Hun Sena opravdu nic neohrozí, se mohou zklidnit i vášně vyvolané sporným chrámem. Hun Sen už je nepotřebuje jitřit.
Přesto se malý štulec do Thajců hodil: thajsko-kambodžské rozhovory, jejichž hlavním tématem je právě hádka o chrám, svolala Kambodža na pondělek do města Siem Reap. V jeho názvu se obráží někdejší thajsko-kambodžské války - a z thajského hlediska značně neuctivě. Siem Reap znamená Siam srovnaný se zemí. A Siam - to je historické jméno Thajska.
Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání . Některé vybrané komentáře si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas .
