Kandidát na eurokomisaře: Necháme to koňovi...

Ale proč by nemohli hledat politicky neutrální figuru, akceptovatelnou ODS i ČSSD? Dospěl snad antagonismus obou lídrů tak daleko, že se nemohou shodnou vůbec na ničem? Ani, jak se říká, na tom, že je v teplý den bez jediného mráčku zkrátka hezky? To si raději nepřipouštějme. A spíš se smiřme s tím, že je pro oba prostě pohodlnější nechat otázku na onom pomyslném koni. Kterým je samozřejmě premiér Jan Fischer. Který má podle všeho větší a tedy kapacitnější hlavu.

Topolánek ještě o víkendu takřka hřímal, že eurokomisaře musí poslední vybírat volební vítěz, tedy ODS. Vždyť sociální demokrat Špidla se do Bruselu dostal stejně tak. Zapomněl ale dodat, že v době Špidlova jmenování byla ČSSD stále hlavní vládní stranou. Dnes ale už předseda občanských demokratů říká, že než by podle svých slov připustil prý "bojové hlasování", které by znamenalo prosazení některého z kandidátů v poměru devět ku osmi, raději rozhodnutí přepustí premiérovi. Paroubek se po dnešní schůzce obou lídrů s Fischerem k problému nevyjádřil a zřejmě tedy platí to, co říkal doposud: podle něho se při hlasování ve vládě najde většina pro Špidlu. Špidla jistě sám o sobě není špatným typem. Agendu a prostředí Evropské komise dobře zná a i když je podle svého naturelu spíše nenápadný, zřejmě se v Bruselu chyb nedopouští a úřad bere vážně. Že by - třebaže v jiném komisním resortu - ve funkci pokračoval, si nadto určitě umí představit kde kdo. A i když se do domácí politiky už pět let nemíchá ani v nejmenším, je Špidla ovšem chtěj nechtěj representantem ČSSD. A ta se drží v klinči s ODS. Tudíž také naprosto odmítá nominaci Alexandra Vondry, který měl v minulé vládě na starosti právě věci evropské, ale který je zároveň pro sociální demokraty až příliš pravicovým a proamerickým politikem. Zkrátka jsme ve stavu volební kampaně, byť právě nezuří s plnou silou. A tedy nikdo nechce nikomu ustupovat, učinit cokoli, co by mohlo vypadat jako slabost. Topolánek, vědom si zřejmě, že Špidlovy šance mohou být o skutečně malinko vyšší než Vondrovy, dokonce zmínil možnost, že by Špidlu po vítězných volbách ODS z Bruselu odvolala. To ovšem není vůbec běžná praxe a v Unii by zřejmě nastalo znechucení nad tím, že je osoba komisaře vtahována do vyřizování vnitropolitických účtů.

Původně se předpokládalo, že o eurokomisaři rozhodne z předčasných voleb vzešlá vláda. Ale ty se nekonaly a od příslušného rozhodnutí Ústavního soudu tlačí premiér politiky k tomu, aby o věci začali vážně přemýšlet. Jenomže problém je právě v tom, že nyní by museli dojít k nějaké shodě. A tak Fischer, o němž jsme už nejednou řekli, že už musí stranického boxování plné zuby, ale stále to ještě zvládá s glancem, zvolna ztrácí trpělivost. Minulý týden dal ODS a ČSSD týdenní lhůtu, jinak je prý rozhodnut vybrat kandidáta sám. To samozřejmě může, o komisaři nerozhoduje sněmovna nýbrž kabinet ministrů. Záhy se také ukázalo, že má rozhodně nikoli marné jméno nachystáno - několikanásobného ministra průmyslu z let 90. Vladimíra Dlouhého. Zkušený politik a kdysi v zahraničí studovaný ekonom by úřad bezpochyby zvládl. Někdo říká, že by mu mohla být překážkou jeho současná funkce východoevropské šéfa pobočky společnosti americké banky Goldman Sachs, ale to je spíš jen teorie. S Dlouhým by se nadto patrně smířili jak demokraté občanští, tak nakonec i sociální, i když ti ne úplně nadšeně. Navíc by Dlouhý v Bruselu údajně nevadil komunistům a jistě by nebyl zásadně proti mysli ani lidovcům. A TOP 09 jej považuje za dokonce výborný tip. Fischer se k němu sice veřejně zatím nepřiznal, ale když Dlouhého jméno uniklo do médií, v nejmenším se také neohradil.

Po nečekaném rychlém rozzuzlení problému s Lisabonskou smlouvou bude netrpělivá unie chtít dát různé věci svižně do pohybu, mimo vybírání takzvaného prezidenta Unie také instalace nové komise. Čekat na nějakou zřejmě nedosažitelnou dohodu ODS a ČSSD tedy vlastně ani nelze. Pokud se k otázce nebudeme stavět jako vypjatí euroskeptici typu senátora Oberfalzera, který nedávno řekl, že kdybychom kvůli průtahům s Lisabonem měli přijít o post eurokomisaře, vůbec nic by se nestalo. Ostatně dnes Oberfalzer prorokoval v e-mailovém rozhovoru s čtenáři I-Dnes, že se Evropská unie do dvaceti let prý tak jako tak rozpadne. Asi má své informace. Ale to jen tak na okraj.

Kdo si něco podobného nemyslí, je podle všeho například premiér Fischer, který už také pochopil, že o některých věcech se politiky takřka nemá smyslu bavit. Tedy nikoli doslova. Vyslechnout je zdvořile a korektně musí. Ale stále víc si uvědomuje, že kdyby na ně měl se vším čekat, obroste záhy mechem on i celá země. Což jistě nehodlá dopustit. Vzhledem k tomu, že by měl stát v čele vlády ještě minimálně půl roku, je to úlevné zjištění.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání . Některé vybrané komentáře si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas .