Karl Kohaut

hudební skladatel (1726–1784)

Jako uznávaný virtuos na barokní loutnu a skladatel byl Karl Kohaut znám nejen v rodné Vídni, kde své hudební působení snoubil s civilním zaměstnáním v administrativě císařského dvora, ale také v širším prostoru střední Evropy.

Narodil se jako čtvrté z osmi dětí z Čech pocházejících Jakuba Josefa Kohouta a Anny Elisabety roz. Faladin. Jeho otec působil jako loutnista a učitel hudby ve službách knížat ze Schwarzenbergu a z Esterházy, mladší bratr, Josef Kohaut, byl také uznávaným loutnistou a skladatelem. Rodina měla styky s předními vídeňskými šlechtickými rody, což jistě přispělo ke Karlově kariéře. Většinu dětství prožil v prostředí paláce knížat z Esterházy.

Brzy byl znám jako virtuos i mimo Vídeň, v letech 1750–53 navštívil Paříž jako člen doprovodu hraběte Kounice, zde ještě zřejmě primárně jako hudebník. Jeho hráčské dovednosti tehdy sklidily uznání v Correspondance littéraire. Dle pisatele kritiky, vydané až roku 1768, se měl Karel Kohout posléze vzdát svých hudebních aktivit ve prospěch civilního zaměstnání. Jeho ante quem datovatelné skladby skutečně pocházejí z doby přibližně do roku 1760. Není jasné, do kdy působil Karel Kohout přímo ve službách hraběte Kounice a v jaké pozici, nejpozději od roku 1758 se však objevuje mezi řádnými zaměstnanci císařské dvorské administrativy, stále pod vedením Kounice. Zde postoupil od „kanzlisty“ až po pozici dvorního sekretáře, zároveň byl zřejmě i osobním sekretářem kancléře Kounice. Z korespondence Josefa II. vyplývá, že jej doprovázel na cestách.

I přes civilní zaměstnání ve dvorské správě Kohaut pokračoval ve svých hudebních aktivitách. Byl zjevně ceněným hudebníkem, neboť u něj bylo objednáno zhudebnění dvou velkých gratulačních kantát (applausů) u příležitosti oslav korunovace budoucího císaře Josefa II na římského krále. Díla byla provedena během zastávky dvora v opatství Melk při cestě na a z korunovace ve Frankfurtu (březen, duben 1764).

Kromě svých skladatelských aktivit se Karl Kohaut objevoval i jako interpret na veřejných koncertech (Tonkünstler-Societät, 1777) a na vystoupeních v uzavřené společnosti vídeňské šlechty. Do poslední etapy jeho života (1777–ca 1782) spadají jeho aktivity v rámci koncertů pořádaných baronem van Swietenem. Karl Kohaut zemřel svobodný a bezdětný ve věku 57 let na mrtvici, zanechal po sobě poměrně vysoké jmění, jeho loutny a hudební rukopisy však byly po jeho smrti vydraženy a jejich osud je neznámý.

Dochované skladby Karla Kohauta zahrnují široké spektrum žánrů, od chrámové tvorby až po galantní salónní skladby s obligátní loutnou. Nejobsáhlejšími díly jsou již zmíněné gratulační applausy, složil také hudbu k oratoriu o Janu Nepomuckém, jehož hudba se však nedochovala. Kohautovy chrámové skladby, zejména slavnostní mše, odrážející tradici vídeňských koncertantních mší, byly za jeho života poměrně známé a hrané.

Největší část dnes dochované hudební tvorby Karla Kohauta představují instrumentální skladby, které zasahují do hlavních dobových hudebních druhů: sólové koncerty, sinfonie a divertimenta. Z toho nejpočetnější jsou díla pro smyčce sinfonického charakteru, u nichž převládá tříhlasá a třívětá sazba.

Specifické pro Kohautovu tvorbu jsou komorní skladby s obligátní loutnou. Ve svých loutnových triích dává jednotlivým nástrojům rovnocenné postavení, čímž se na rozdíl od svých předchůdců blíží struktuře smyčcového tria. Loutnové koncerty patří k vrcholům virtuozity repertoáru pro 13-ti sborovou loutnu. Ve svém skladebném stylu se Karl Kohaut zařazuje do galantní tvorby vídeňských autorů.

Pro nákup hudebnin navštivte e-shop Radiotéka.cz