Kdo je předsedou ČSSD?
Neobvyklou situaci zažívá nyní nejsilnější vládní strana ČSSD. Jejím nejviditelnějším politikem je nyní premiér Jiří Paroubek, který je stranickým místopředsedou. Předseda strany už nějaký čas nebyl na veřejnosti vidět a jak to tak na světě bývá, pomalu se začíná zapomínat, kdo jím vlastně je. Bývalý premiér a předseda strany Stanislav Gross sledoval i hlasování o důvěře vládě, kterou jako předseda strany de facto musel vyjednat, v útrobách Poslanecké sněmovny a vyslovení důvěry jen úsečně komentoval několika větami.
Není divu, že v ČSSD se objevují hlasy, že také volebním lídrem této strany by měl být Jiří Paroubek, pokud jeho vláda bude alespoň trochu úspěšná. Pro ČTK to připustilo hned několik poměrně vlivných politiků strany, jako například mluvčí nově se formující levicové frakce Jan Kavan, poslanec Ivan David nebo velmi viditelný regionální politika Jaroslav Foldyna.
Na první pohled se může zdát jejich úvaha logická. Premiér je hlavní výkladní skříní strany a média ho skoro neuvěřitelným způsobem preferují před ostatními politiky. Vyjadřuje se prakticky ke všemu. Poslední rok byl takovým supermediálním politikem právě Gross. Ale logika médií je neúprosná. Nakonec se díky nim, když vyšly najevo nesrovnalosti v rodinných financích, musel odporoučet z premiérského postu. A zejména obrazovka, jako by se po něm zavřela.
Nyní ale tato věc může mít velmi složité stranické dopady. Premiér Paroubek je Grossovým stranickým podřízeným, ale hlavní mediální tváří je nyní on, byť si na tuto roli začíná zvykat jen velmi pozvolna. Co s tím? Kdo povede stranu do voleb?
Ve skutečnosti ovšem svědčí zbrklé házení dosud populárního a mediálního politika přes palubu o tom, že ČSSD si stále neví rady ze své vlastní stranické krize, byť tu vládní vyřešila. Kdyby totiž nyní ČSSD chtěla odsunout svého předsedu zcela na vedlejší kolej, pak stála otázka tak, proč ho tedy na svém řádném sjezdu volila za předsedu? Většina kandidátů věděla o jeho politicky nepříliš prozíravém vysvětlování rodinných financí a také o tom, že bude problematické ho nadále užívat jako hlavní mediální tvář.
Jestliže je tedy nyní někdo předsedou strany, jak se ho může strana zbavit a nahradit ho někým jiným? Určité cesty by tady přece byly. Rozdělení funkce premiéra a předsedy strany není v ČSSD zase tak novým jevem a není to nevýhodné. Když v roce 2001 byl zvolen předsedou strany Vladimír Špidla a premiérem zůstal Miloš Zeman, vedlo to jako jeden z hlavních faktorů k vítězství ČSSD ve volbách o rok později. Nový předseda měl možnost distancovat se od problematických kroků vlády, ale protože byl sám její místopředseda, mohl si zároveň přivlastnit ty pozitivní stránky. Byla to dobrá taktika, která vyšla.
Také nyní by taková možnost byla a rozdělení funkcí požadoval i Grossův protikandidát na sjezdu Zdeněk Škromach. Věděl totiž, že v koaliční vládě, když partneři jsou středoví a pravicoví, není možné prosazovat levicovou politiku ČSSD do všech důsledků. Premiér by proto mohl být umírněný, zatímco předseda bez ústavní funkce razantní.
Jenže problém je v tom, že Gross chtěl otočit kormidlo strany více do středu a Paroubek také není typický představitel levicové politiky. V každém případě by ale tady existovala možnost efektu Špidla, kdyby Gross skutečně začal dělat tvrdou volební kampaň, kde by třeba i cynicky útočil na vládu a kritizoval její praktické kroky, byť jeho strana je jejím členem. To by jistě zabralo. Zatím se ale zdá, že se Gross na to nechystá.
Proč vlastně? Ti, kteří by ho v tom mohli podporovat, si totiž nejsou jisti, zda-li Gross po své aféře je stále ještě vhodnou tváří do voleb. Kdyby odstoupil ze své funkce hned, jak došlo k aféře, mohl by zužitkovat pozitivní image politika, který je si vědom, že za chyby se platí. Jenže z mnoha důvodů, z nichž nebyly jistě všechny jen osobní, jak se prezentovala média, to neučinil. Vysloužil si tak pověst politika, který lpí ze zištných důvodů na své funkci, přičemž pomiňme pro tuto chvíli, zda-li je to obraz opravdu spravedlivý.
Co ale pro ČSSD dál? Nasadit do volební bitvy místopředsedu strany a tvářit se, že předseda je jeho pouhý poradce? A kdo bude nabídnut voličům jako případný budoucí kandidát na premiéra? To bude muset ČSSD řešit a nebude to řešení jednoduché.
A pak je tu samozřejmě zase možnost, že by Gross rezignoval i na svou funkci předsedy. Skutečný politik v jeho pozici by už o tom musel uvažovat, protože by tím vyřešil stranické dilema. Paroubek jako místopředseda by se posunul do funkce předsedy a měl by stejné postavení jako Gross do sjezdu. Jenže pak je tu osobní rovina. To by znamenalo, že Grossův pád by byl definitivní. Přišel by o všechny funkce v politice, protože se neprozřetelně zřekl funkce poslance.
A to je poslední poučení z aféry. Politikové strany by měli zůstat poslanci, i když dostanou jinou ústavní funkci. Aby měli také jako straničtí politikové manévrovací prostor. Aby jim tedy nezbylo než se držet funkce, ne z politických, ale přímo z existenčních důvodů.
