Kdo může za Novu?

Verdikt zdůvodnil tím, že členství v radě upravuje vysílací zákon. Podle něj prý odvolání proběhlo předepsaným způsobem. Spor se tak posune k odvolacímu soudu. A pokud i on bude zastávat podobný názor, skončí pře podle všeho u soudu ústavního. Znamenán to, že celý proces se patrně povleče několik let a jeho definitivní výsledek už bude zajímat málokoho. Ostatně v současné době si už málokdo vybaví okolnosti, které k odvolání radních vedly. V dubnu předloňského roku poslanecká sněmovna hlasovala na mimořádném zasedání o odvolání členů Rady pro rozhlasové a televizní vysílání. Záminkou k tomu byla prohraná arbitráž státu se společností CME o ochranu její investice v televizi Nova.

Prohra přišla kapsy daňových poplatníků zhruba na deset miliard korun. A protože jde o vysokou částku, hledal se viník. Nakonec devadesát poslanců souhlasilo s tím, že jím jsou především radní a proto zvedli ruku pro jejich odvolání. Samozřejmě je sporné, zda výhradně činnost či v některých případech nečinnost radních pomohla k odstřižení společnosti CME od zisků televize Nova. Odvolaní radní argumentovali tím, že se striktně drželi zákona a že nemohli dělat nic jiného.

Jejich kritici jim naopak vyčítají přílišnou pasivitu a tvrdí, že mohli například pohrozit společnosti CET 21 odebráním licence, pokud nenarovná vztahy se zahraničním investorem, případně, že mohli nesouhlasit s některými vlastnickými převody v držiteli licence pro vysílání Novy, tedy ve společnosti CET 21. Samozřejmě lze rovněž tvrdit, že vina je na českých zákonodárcích. Ti mohli například nastavit pravidla hry tak, aby nemohlo docházet ke změkčení licenčních podmínek a aby byly zcela jasně dány vztahy mezi držitelem licence a investorem. Samozřejmě díl viny nese rovněž česká justice, která nebyla schopna včas rozhodnout spory týkající se televize Nova. Bez viny není ani zahraniční investor, který si dobře neošetřil svoji investici.

V současné době je však poněkud pasé vést spory o tom, kdo se provinil více a kdo méně. Realitou je, že stát prohrál arbitráž a musel zaplatit zhruba deset miliard. Tento fakt už nelze zvrátit. Na druhé straně je pochopitelné, že někteří radní si nechtějí nechat cejch škůdců, kteří připravili kapsy daňových poplatníků o miliardy. Proto se hájí jediným možným způsobem a tím je soudní cesta. Ta však stejně rozhodne pouze o tom, zda jejich odvolání bylo v souladu se zákonem či nikoli. Případné politické či jiné motivy soud zjišťovat podle všeho nebude. Alespoň v první instanci tomu tak bylo. Bude zajímavé sledovat, jak si zákon o provozování rozhlasového a televizního vysílání vyloží soud odvolací.

V příslušném paragrafu se totiž píše, že poslanecká sněmovna může předsedovi vlády navrhnout odvolání Rady, neplní-li Rada opakovaně závažným způsobem povinnosti, nebo pokud opětovně neschválí pro závažné nedostatky výroční zprávu. A někteří odvolaní radní tvrdí, že závažným způsobem povinnosti neporušili a už vůbec ne opakovaně. Je pravda, že hmatatelný důkaz v písemné podobě, případně ve formě nějakého soudního rozsudku, neexistuje.