Kdopak za ta víza může?
Bezvízový styk mohl být se Spojenými státy vyjednán už dávno, poněvadž si určitě zasloužíme stejný přístup jako ostatní srovnatelné země, soudí místopředseda KSČM Jiří Dolejš. Má svůj díl pravdy. Ale o to pravdivěji se dá říci, že nebýt února 1948, jezdili jsme do Spojených států bez víz stejně tak dlouho, jako země západní Evropy, od níž nás poválečné uspořádání odstřihlo. A kdopak medle může za tohleto zpoždění?
Kdo může za to, že jsme si neudrželi meziválečnou ekonomickou úroveň a nechali se předstihnout i takovým Rakouskem, jež za námi až do šedesátých let minulého století prokazatelně hospodářsky zaostávalo?
Od jistého stádia soudnosti se to nedá svádět na zločinné rejdy mezinárodního imperialismu. Raději hleďme do budoucnosti. Co nám - anebo lépe řečeno, menšině národa, poněvadž podle průzkumů je nadpoloviční většině jedno, zda se dá do Ameriky letět i bez víz -, co nám bezvízový styk s USA přinese?
Kdo doufal, že si jednoho krásného rána řekne: "Dnes je zvláště vhodný den k cestě do Ameriky," ruče si strčí do kapsy pas a platební kartu a odpoledne už bude sedět na palubě letadla, ten se dočká zklamání. Procedury se zlevní a zjednoduší, ale leccos otravného přežije. Imigrační úředníci na amerických letištích budou nepochybně i nadále ve střehu, a pokud se jim nebudete zdát, nepomůže, že jste předtím úspěšně prošli elektronickým testem. Štandopede poletíte zpět.
Představa, že se někdo bude moci probírat vašimi osobními údaji, není také nijak povznášející. Vlastně je stejně odpudivá, jako dotaz na Ben Gurionově letišti při odletu z Izraele, s kým že jste strávili včerejší večer.
Ale i tady je namístě dotaz, komu za to poděkovat. Není to ani George Bush, ani izraelská vláda. Jsou to ti bradatí muslimští hoši, kteří je nenávidí. Kteří nenávidí Západ. Mě i vás.
