Když jsem narazil na těžká místa v Nahém obědě, napsal jsem Burroughsovi. Vysvětlil mi je, říká Josef Rauvolf

Neskutečná pracovitost a vizionářství – to jsou dva aspekty života a tvorby beatnického spisovatele Williama S. Burroughse (1914 – 1997), které jsou pro překladatele jeho textů Josefa Rauvolfa zárukou celoživotní fascinace. „Věděl jsem, že viděl dopředu, ale teď, když se v archivech objevují jeho neznámé texty, se mi to potvrzuje,“ říká. „Už v šedesátých a sedmdesátých letech například postuloval to, čemu se dnes říká fake news, i jak je vytvářet a jak s nimi pracovat.“

Josef Rauvolf s Williamem S. Burroughsem v únoru 1991|foto: archiv autora

Josef Rauvolf od devadesátých let soustavně překládá nejen Burroughse, se kterým jej pojilo přátelství, ale i Jacka Kerouaca nebo beatnického vrstevníka Charlese Bukowského. Poprvé se s těmito jmény setkal na chebském gymnáziu, záhy si jejich texty začal sám aktivně vyhledávat: v revue Světová literatura vyšel v roce 1964 výběr Kerouacových románů, v Sešitech pro mladou literaturu zase komplet Ginsbergovo Kvílení. „Četl a hltal jsem to pořád dokola, plus Zábranovy eseje a doslovy,“ vzpomíná na klíčové momenty. Právě poezie byla pro Rauvolfa branou do literatury beat generation, která ho – na rozdíl od surrealistické žně metafor – okamžitě oslovila svou civilností.

Hlavně umět česky a mít zážitky

Na Filozofické fakultě UK studoval Rauvolf knihovnictví, angličtinu se učil bokem: na gymnáziu soukromě docházel k učiteli, který žil v Americe, na vysoké pak chodil na tamní kurzy. Míní, že pro překladatele je důležitá hlavně dobrá znalost češtiny a taky život naditý zážitky, z nichž pak může při práci čerpat.

Čtěte také

Sedmé nebe s Načevou a Josefem Rauvolfem: Štěstí přeje připraveným

První populární překlad Josefa Rauvolfa patří Williamu Burroughsovi a jeho Nahému obědu, což je text, který bývá často označován jako nepřeložitelný,  mnoha výrazům a obratům prý nerozumějí ani sami Američani. Jak ale Rauvolf ve Vizitce řekl, s tímto románem se cítil být myšlenkově, jazykově i humorem spřízněný. „Šlo hlavně o jazykové roviny. Když jsem narazil na těžké pasáže, napsal jsem Burroughsovi přes jeho nakladatele a on mi všechna ta místa vysvětlil. To mi hrozně pomohlo.“ Stejně dobře se mu prý do češtiny převáděly i jeho „střihové“ texty s celými novými slovními spojeními, které vyšly v období po Nahém obědu. „Prostě jsem se naladil na Burroughsovu vlnu, surfoval po ní a do překladu se to obtisklo.“

Ve Vizitce mluvil také o tom, jak dnes vnímá Kerouacovy romány Na cestě a Vize Codyho, jak si v osmdesátých letech nechal ze zahraničí poslat krabici plnou knih Charlese Bukowského anebo jaká byla jeho první cesta do Ameriky, při které chodil po New Yorku s pěti sty dolary smotanými v ponožce.