Když vaří Romové, sejde se u toho celá rodina, říká kuchařský mistr Petr Erin Kováč

- „Já se budu zatím ptát rodičů! Třeba téhle maminky. Na jakém festivalu právě jste?“

- Na čokoládovým!

- „Tak si pro ni pojďte. Máte ji na vaření.“

Jak jste se jako prezident Kulinářského klubu v České republice dostal na 7. čokoládový festival na Harfě?

„Pozvali mě. Já těch vystoupení mývám po celé republice hodně. Čokoládový festival miluju, protože miluju čokoládu, což je na mě i vidět. S oříškama.“

Erotika, chilli a čokoláda

Každému chutná…

„Jasně. Ale já rád s velkejma ořechama, hodně čokolády. Dneska jsem se vždycky někam schoval a olizoval vařečky od čokolád. Vsadil jsem ale na netradiční pojetí. Mám lososa, mám krevety, dělám je s bílou čokoládou, se smetanou, s mangem, trošku chilli do toho, … tedy trochu erotiky, chilli a čokoláda.“

Je těžké učit dospělého, nebo je ještě těžší učit vařit dítě?

„Stromek se má ohýbat, dokud je mladej. Možná uděláme souboj děti proti rodičům.“

- Troufla byste si něco s panem Kováčem uvařit?

- „Samozřejmě. Pan Kováč už řekl, jaké budou ingredience. Chilli, čokoláda, losos. Myslím, že je to hodně lákavé. Určitě to přijdu ochutnat.“

- Co ty, dal by sis něco, nebo bys chtěl spíš vařit?

- „Vařit a bojovat proti rodičům.“

- Chodíš do nějakého kroužku, nebo už vaříš doma sám?

- „Ve škole chodím do kroužku vaření. Už jsem vařil řízek, špagety a maso.“

- A když jsi na čokoládovém festivalu, umíš si představit, že by sis udělal nějaké jídlo na čokoládě?

- „Asi ne.“

Úcta k surovinám

Pane Kováči, jak jste se dostal k vaření?

„Od malička jsem vařil. Vedli mě k tomu rodiče, hlavně teda babička. Líbí se mi, že se ty děti snaží vařit odmala. Je důležité učit je k úctě k surovinám. Ono se řekne: „Fuj, to je tlustý maso.“ A už se pomalu neví, jak to vzniklo a děti dnes neví, jak vypadá prase a kráva.“

U Romů je běžné, že co se uvaří, to se sní. Jaký je Váš názor na to, že někdo si doma vaří a jiní chodí do restaurací nebo do fastfoodu?

„Asi Vás budu šokovat, ale já kolikrát do fastfoodu zajdu taky. Kovářova kobyla chodí bosa. Já toho mám kolikrát plný zuby a vařit se mi doma nechce. V kuchyni jsem pořád. Kdežto lidi tam nejsou vůbec. Mají krásné kuchyně, ale jenom na ozdobu.

Vrátím se ale k tomu, co jste říkal o Romech. Nedávno jsem vařil a dostal jsem se k Romům. Vařil jsem s druhou vícemiss Československé Miss Roma, s mladou slečnou, v Brně. Byli jsme u nich doma a vysílali jsme to živě přes facebook romského rádia. K Romům jsem se dostal do hodně rodin. Překvapilo mě, že je to úplně jinak, než jsem si myslel. Dostal jsem se jak mezi Romy, kteří jsou ostudou pro ty dobré Romy, ale i do rodin, kde je všecho super, kde se vaří, peče …

Romové jsou moji vděční strávníci a posluchači, protože rádi jí a vaří. Majoritní komunita si objednává fastfoodový rozvozy a pak to podle toho vypadá. Mě se líbí, že Romové, když uvaří, tak si všichni sednou ke stolu a drží pospolu. A to je na tom nejlepší. Ne to jídlo, ale ta společná konzumace, povídání si. To, že se potkají a mají čas se vidět.“