Klaus v Právu: Nic nového
Právo v sobotním vydání z 27.června 2009 zveřejnilo exkluzivní rozhovor s prezidentem Václavem Klausem s názvem: Dovedu si představit souhru ODS a ČSSD. Interview, které zabírá prakticky celé dvě tiskové stránky a prezident mu věnoval zajisté proto dost času, je pozoruhodné hlavně tím, že přináší velmi málo nového a spíš jen potvrzuje starou moudrost, že staří vojevůdci a politici vedou do smrti sami v sobě a se sebou staré bitvy v domnění, že je mohou ještě vyhrát.
Už název tuto domněnku potvrzuje: Václavu Klausovi dodnes bývá velmi často vyčítána tzv. opoziční smlouva, tedy dohoda mezi ODS a ČSSD z konce devadesátých let, která umožnila v naší republice velký stupeň klientelismu a různého druhu úplatkářství, protože odstranila opozici jako kontrolu moci. Obě velké strany se domluvily na rozdělení nejen důležitých postů ve vládě a v parlamentu, ale i v lukrativních dozorčích radách a jinde a tento systém se pak převedl i na nižší stupně: tedy na kraje a obce. Václav Klaus ale tuto smlouvu stále úporně obhajuje a z jeho vyjádření je evidentně cítit, že by proti nové dohodě mezi oběmi velkými politickými stranami nic nenamítal a naopak by takovou spolupráci viděl zpětně jako potvrzení tehdejšího kroku.
V roce 2009 je ale situace jiná: obě velké strany o takové možnosti samozřejmě vědí, ale taky si moc dobře pamatují, jak je situace , kdy ODS nejprve proti ČSSD mobilizovala a pak se se sociálními demokraty objala, doplatila: Voliči obou stran i veřejnost vůbec byla zmatená. Proto velkou koalici vidí dnes Mirek Topolánek jako prohru politiky a havarijní řešení. To je taky důvod, proč Miroslav Kalousek s Karlem Schwarzenbergem po marginalizaci zelených a slabších vyhlídkách lidovců na počátku června vyhlásili založení nové strany TOP 09, která by mohla s občanskými demokraty při slušném výsledku voleb vytvořit středopravou koalici. Ve skutečnosti si toto uvědomuje zřejme i prezident, který v rozhovoru připouští změnu, protože vidí, že politika má nyní krátkodobou dynamiku, jak říká, ale přesto neopomene žádnou příležitost, aby zpětně, variantu s kterou přišel kdysi on sám, nelegitimizoval.
Podobně se prezident Klaus vyjadřuje opět i o Lisabonské smlouvě, kterou vidí jen jako schválnost, nenutnost a zbytečnost bruselských elitních byrokratů, protože bere členským státům suverenitu. Jako kdyby zapomněl, že pár dní před tímto rozhovorem prohlásil, že s podpisem pod tento dokument počká až na rozhodnutí Ústavního soudu v Německé spolkové republice a irské referendum. Ergo kladívko sám se nerozhoduje suverénně, ale naopak váže svůj krok rartifikace na rozhodnutí jiných států a vůbec mu nevadí, že tím nepřijatelně ohýbá ústavu, jak mu připomínají spoluautoři ústavy profesoři Klokočka a Cepl a současný děkan právnícké fakulty Karlovy univerzity profesor Gerloch. Je tedy tak velkým nepřítelem této smlouvy, že v boji proti ní je ochoten obětovat i svou suverenitu, o kterou mu mělo jít především.
V interview se opět zmiňuje i o bláznovství boje proti globálnímu oteplování a jak z formulace vyplývá, volí pro odsudky velmi příkrá slova, ale činí tak ve dnech, kdy právě Evropu zasáhly místní krátkodobé přívalové deště, které jsou s největší pravděpodobností důsledkem oteplování planety a v našem mírném pásmu se dříve skoro neobjevovaly. Dokonce ani legislativa s nimi nepočítá a jak upozorňují Rakušané, pojišťovny s tím budou mít problémy.
Za nový tón, který v rozhovoru zazní, lze snad považovat jen příkřejší odmítnutí komunistů. Prezident říká: "Nemyslím si, že mají komunisté po všem, co se ve XX.století v naší zemi dělo, mít nárok zásadním způsobem zasahovat do našeho vládnutí." Pravda ale také je, že již jejich hlasy nepotřebuje, potřetí nemůže být zvolen, proto tento odsudek ztrácí na významu.
Podobně poprvé v rozhovoru přiznává, že ani po roce 2013, kdy bude muset ve dvaasedmdesáti opustit úřad, nehodlá politiku opustit. Doslova říká: "Kdo ví jestli nebude prostor pro nějaký můj další vstup do politiky s jiným praporem v ruce." Skoro ve stejný den ohlásil možný návrat do politiky pod novým praporem i Klausův bývalý sok Miloš Zeman. Oba ale těmito slovy potvrzují jen to, co občané taky dávno vědí: politika je doopravdy velmi silná návyková droga. Zřejmě proto je i Klausova popularita nejnižší od jeho zvolení v roce 2003 a o šest procentních bodů ho předběhl i předseda úřednické vlády Jan Fischer, který je ve funkci jen od 8.května letošního roku.
Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání . Některé vybrané komentáře si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas .
