Koalice a priority
Hlavní prioritou vládní koalice bude i v příštím roce navzdory zveřejněným prioritám především se u vlády udržet. Zejména v nejsilnější vládní straně ČSSD jsou struny napjaty k prasknutí a je málo naděje, že nadcházející sjezd strany přinese nějaké uvolnění. Spíše než akceschopnou vládu je možné očekávat nadále vládu udržovací. Ostatně, jeden a půl roku do konce řádného mandátu se toho opravdu mnoho už stihnout nepodaří.
Ale se zdůrazněnými prioritami je možné samozřejmě souhlasit, ovšem s tím, že žádná z nich nepřinese to, co Česká republika především potřebuje, tedy rozsáhlou reformu veřejných financí, která by zastavila zadlužování státního a dalších veřejných rozpočtů, například ve zdravotnictví. V tomto smyslu by snad nejvíce mohla přinést reforma důchodová. Jenže právě tato priorita bude nejspíš největším plácnutím do vody. Žádná vláda k ní dosud neměla odvahu a tím méně je ji možné očekávat od vlády, která má před sebou rok a půl vládnutí a jeden hlas navíc k polovině poslanců Sněmovny.
Koalice se prý pokusí hledat podporu i u opozice. V tomto případě nejde o vládní vstřícnost, ale o naprostou nutnost. Důchodová reforma je totiž něco, co se založí na desítky let dopředu, a proto by měla mít podporu těch politických sil, které se dříve nebo později mohou také dostat k moci. Stejně tak by ale důchodová reforma měla mít co nejširší konsensus v samotné společnosti, nebylo by asi nic šílenějšího, než kdyby nová vláda reformu penzí zase zastavila.
Jenže v tom je právě největší kámen úrazu. Pravděpodobnost, že se různé politické síly shodnou na jednotném názoru na penzijní reformu, se blíží k nule. Potřebná reforma totiž s sebou ponese velké náklady a naopak rozhodně nepřinese vidinu vyšších penzí pro všechny složky obyvatelstva. Spíše s sebou přinese další připlácení a tristní vyhlídky pro několik generací, že budou zároveň platit stávající důchodce a ještě si šetřit na svou vlastní penzi. Takovou vizi může občanům ukázat jen velmi důvěryhodná reformní síla, aby ji to nestálo všechnu politickou podporu.
Stávající síly vládní koalice, snad s menší výjimkou KDU-ČSL, která o reformě často hovořila a má naději po příští volbách nevymizet z politické scény, ale něčeho takového v současné konstelaci nejsou schopny. ČSSD získala svou velkou podporu právě tím, že slibovala, že žádné příliš velké reformy nebudou a Unie svobody se pomalu loučí se svou politickou existencí.
Zejména ale ČSSD se nyní stále potácí mezi nutností reforem a jejich úplným zastavením a čekáním na nějaký zázrak. Její silné levé křídlo, pošilhávající i po KSČM, která je zcela proti reformám, je velmi silné a dokáže případnému reformnímu vedení velmi znepříjemnit život. Vzpomeňme jen, jak skončil bývalý předseda Špidla, když se pokusil o velmi umírněnou a opatrnou reformu veřejných financí. Jeho vedení bylo dokonce obviňováno, že je příliš ve vleku pravicové Unie svobody, od níž opisuje program, což v prostředí sociální demokracie znělo jako ta největší urážka.
Otázkou ale samozřejmě je, zda-li penzijní reformu myslí vážně i nyní opoziční pravicová ODS, která podle svých vyhlášení a programu Modrá šance má v úmyslu po případném volebním úspěchu nastartoval rozsáhlé reformy ve stylu sousedního Slovenska. Jenže je pravda, že když ODS vládla, také hodně mluvila o potřebě penzijní reformy a neuskutečnila ji. Měla málo času, ale toho není v politice nikdy dost.
V každém případě je možné říci, že jestli české veřejné finance něco opravdu potřebují, pak tuto reformu, protože jinak jim hrozí, že jejich veškerou výši pohltí právě důchodový systém. Ale stejně tak je možné říci, že ji těžko může uskutečnit strana, která učinila množství sociálních slibů, jako ČSSD, pro kterou navíc každá reálná reforma znamená velmi riskantní vnitrostranický rozkol. Navíc na reformu, jak bylo řečeno, jsou třeba peníze, a ty je možné získat už jen z posledních privatizací a s těmi jsou zjevně jiné plány.
Další dvě priority vládní koalice jsou poměrně neškodné a nikomu nemusí příliš vadit. Zefektivnění soudnictví je velmi nutné, ale připravované plány ministrem spravedlnosti Němcem s sebou nenesou ani zdaleka takové náklady. Kdo by ostatně nechtěl lepší soudy, jen když to nebude mnoho stát. A euroústava? To je pro mnoho občanů v současné chvíli otázka ze stejné oblasti, jako je existence vody na Marsu. Takže ani tím koalice mnoho neriskuje.
Je proto možné říci, že koaliční priority jsou zčásti neuskutečnitelné a zčásti neškodné. Na jeden a půl roku křehké vlády toho ale o mnoho více možné není.
