Kočí Milan Jura podává s koňmi výkony jako vrcholový sportovec. Už více než čtvrt století sváží dřevo z Brd

Milan Jura se narodil na východním Slovensku do sedlácké rodiny. Už v dětství ho to táhlo ke koním, se kterými rád pomáhal. Vyučil se truhlářem, ale do práce nastoupil jako kočí Vojenských lesů a statků ve slovenském Kežmaroku. Životní cesty ho zavedly do Čech, pronajal si koně a na Šumavě u Železné Rudy začal pracovat sám na sebe. Později se dostal do Brd, které jsou už více než 25 let jeho domovem.

Lesní kočí začíná svůj den kolem půl páté ráno. Jeho první kroky vedou do stáje. Musí zaopatřit koně a zkontrolovat postroje. V současné době má ve stáji dva tažné koně. Starší a zkušenější je šestiletý norický kůň William, kterého pan Jura bere do těžkých terénů. Dobře si vede i tříletý belgický chladnokrevník Monty, který se zatím ještě učí. Tentokrát je řada na něm. William bude dnes odpočívat ve stáji.

Slovenský kočí tvoří s koněm dobře sehranou dvojici. Monty nastupuje do vozu, kterým si zkrátí část dlouhé cesty do nitra lesa. Po pár minutách auto parkuje na kraji rozbahněné cesty. Monty je ještě mladý a bujný, a tak má spoustu energie na stoupání do krkolomných kopců mezi hustě vysazeným porostem. Kočí ho svižným krokem následuje.

„Tady vidíte, že mezi ty stromy by se traktor nedostal, anebo když by se dostal, tak je dost možné, že by je poškodil,“ ukazuje Milan Jura oblast, odkud budou dnes svážet označené kmeny. Místo aby koně popoháněl, tak ho spíš brzdí. Monty chvilku couvá do kopce, potom se protahuje mezi dvěma stromy. S dlouhými kmeny zavěšenými na řetězu není snadné se na úzkém plácku vytočit.

Lesní kočí pracuje v lese po celý rok. Koně nechá doma pouze v případě, když to příliš klouže nebo cesty nejsou bezpečné. „Je to fyzicky náročná práce,“ usmívá se pan Jura. Brdy si ale pochvaluje. Terén před námi prý není tak zrádný, jako když pracoval na Slovensku. Nejsou tady skály, díry nebo kmeny, které by mohly nečekaně spadnout. „Člověk musí opravdu dávat pozor, aby se hlavně tomu koni nic nestalo, ale taky člověku, a aby byl kůň spolehlivej, aby byl poslušnej na slovo, protože pak v těch horších terénech, když není souhra koně s člověkem, tak to nefunguje.“

Lesní kočí pomalu ubývají. Je to těžké řemeslo, kdy po kopcích nachodíte desítky kilometrů. O zvíře se navíc musíte dobře starat. Nemůžete ho v pátek odpoledne zaparkovat jako traktor, který stačí nastartovat až v pondělí ráno. Koně podle Milana Jury ale do lesa patří a pomáhají tam, kde na to mechanizace nestačí. To je jeden z důvodů, proč se v minulosti v Lázu pustil do organizování závodů chladnokrevných koní. Potkat ho na nich můžete v lidovém kroji, který mu ušila jeho sestra. Poslechněte si v reportáži.