Köhler a německé reformy
Německý spolkový prezident Horst Köhler je necelý rok ve svém úřadě a při vstupu do něj sliboval, že promění Německo. Byl součástí černožluté reformní politiky, jinými slovy podporoval reformu křesťanských stran a FDP. Jenže volby dopadly jinak, u moci je velká koalice křesťanských stran a sociálích demokratů a reformy nezačaly. Kancléřka Merkelová místo původní razantní reformy vyhlásila politiku malých kroků. S touto situací renomovaný ekonom nepočítal.
Není se čemu divit, není politik. Šest let žil v zahraničí. Dva roky řídil Banku pro východní Evropu v Londýně a čtyři roky byl na špici Mezinárodního měnového fondu ve Washingtonu.V této funkci zvládl měnovou krizi v Argentině. Kromě toho se podílel na přípravě měnové unie v Evropě. Hlavně v zahraničí měl možnost zblízka nahlédnout do situace v jiných zemích a mohl vidět jaká vnitřní připravenost i k bolestivým reformám v některých zemích ve světě existuje. Přiloží-li tato měřítka na Německo, které je léty úspěšné ekonomiky zhýčkáno, je poněkud zaskočen a působí netrpělivě. Víc než kdokoliv jiný si uvědomuje, jak rychle Německu ujíždí vlak. Der Spiegel napsal: Po svém zvolení stál pár měsíců v čele reformních snah a věřil, že právě jim patří budoucnost. Chtěl se spolupodílet na zeštíhlení sociálního státu a dodat energii pracovnímu trhu. Chtěl se pokusit připravit Němce na bolestivé kroky. Sliboval, že bude nepříjemným prezidentem také pro politiky. Jeho postoje byly přijímány veřejností velmi souhlasně, protože oproti předchozím prezidentům se zdálo, že bude mnohem razantněji zasahovat do politiky a že vytvoří rovnováhu rudozelené koalici.
Výsledky voleb ale situaci změnily a prezidentovo místo na politické mapě není zcela zřetelné. Jako kdyby po volbách a ustavení velké koalice zmizel. V listopadu pronesl velkou řeč o podnikání ve společnosti, v prosinci k demografickému vývoji obyvatelstva a poslední jeho vystoupení se týkalo rodinné politiky. Bylo proneseno v Evangelické akademii v Tutzingu a jak napsal Der Spiegel, v novinám o něm nebyla ani zmínka. Z prezidenta Köhlera se stal ceremoniální prezident, který se vyhýbá ožehavým tématům, i když je to právě on, kdo by jako jediný mohl vnést trochu zdravého neklidu do spokojené velké koalice, která se jakýchkoliv kroků bojí. Ztratil rozhodnost a v dané situaci si evidentně neví rady.
Zpravodajský časopis Der Spiegel se ve své analýze domnívá, že je to tím, že se stal obětí politické dohody. Za prezidenta ho navrhla paní Merkelová, protože v něm viděla velkou oporu při prosazování reforem. A naopak, kdyby nebyl na špici Köhler, nebyla by nejspíš paní Merkelová kancléřkou a jak řekl Guido Westerwelle, ani on by nebyl v čele svobodných FDP. Prezident Köhler je celý život loajálním úředníkem, proto udělal kariéru a najednou je v situaci, kdy by se měl postavit proti politice malých kroků paní Merkelové, což není ochoten učinit. Zradil by tím totiž sám sebe. Tak se slušný evropský úředník nechová. A prezident není nic víc než nejvyšší představitel exekutivy, tedy úředník.
Jednou se s jemností sobě vlastní pokusil paní kancléřce Merkelové veřejně odporovat a řekl, že politika malých kroků znamená, že k dosažení stejného výsledku se jich musí učinit mnohem více. Paní kancléřka jeho připomínku lapidární poznámkou smetla se stolu. Der Spiegel napsal: "Prezident poznámku spolkl. Vytáhl sice bič, ale nepraštil. U toho zatím zůstalo."
