Kolik bude oranžovo-rudých krajských rad?

Vytvořit koalice pouze jen s nimi by mohli sociální demokraté všude, ale to by přece jen podstatnou část populace přinejmenším zarazilo. Od roku 1989 se dědička KSČ nepodílela přímo na moci výš nežli v obcích, přivést ji náhle masově do krajských vlád by bylo dost šokující.

V menší míře by to ale Paroubek bezpochyby rád vyzkoušel, ve víře, že se takové vlády ve třech maximálně čtyřech regionech osvědčí a to bude pro voliče ukázkou, že se není komunistů proč obávat ani na vyšší rovině. To znamená minimálně coby tichých podporovatelů nějaké vlády v čele s ČSSD po příštích sněmovních volbách.

Což je mimochodem také model, který by nyní vedení sociální demokratů v krajích asi rádo vyzkoušelo. Jenomže tak jednoduché to není. Například jihomoravský lídr Michal Hašek si představoval menšinovou vládu, tu ale prozatím odmítají podržet zde silní lidovci. A KSČM se podle očekávání - a jistě i podle centrální stranické linie - dožaduje postů v komisích a výborech, což zase Haška příliš neláká. Možná se trochu obává reakcí veřejnosti. Což je podle všeho vůbec kamenem úrazu. Zejména některým předákům sociálnědemokratických kandidátek se jakoby moc nechce do užšího spojování s komunisty. K němuž je jakoby ženou především demokraté občanští, odmítající dohodu bez podstatného podílu na moci. Který jim zase volební vítězové ovšem nemíní jen tak poskytnout. Od ODS jde samozřejmě o hru vabank, protože ČSSD se nakonec přece jen může s komunisty domluvit. K tomu se například schyluje v plzeňském kraji, kde původní představa byla vytvořit koalici ze všech zastoupených stran, ale ODS byla ostře proti.

Uvidíme, na kolika místech nakonec k tiché podpoře od KSČM přece jen dojde,odhadovat do dopředu nelze. Zatím se ale rýsují dvě vlády s přímou účastí KSČM. V kraji Moravsko-slezském odmítli vstoupit do trojbarevné rady lidovci a rozhodli se zůstat společně s ODS v opozici. Těžko říci zda to tak dopadá také proto, že kandidát na hejtmana, ex-ministr Jaroslav Palas byl komunistickým poslancem ještě téměř do poloviny 90. let. Ale nepřipomenout tento fakt patrně nelze.

A komunisté společně s hnutím Doktoři (za uzdravení společnosti) vstupují také do vlády na Karlovarsku, kde ovšem KSČM skončila ve volbách jako druhá a předstihla tedy ODS (to se podařilo ještě lidovcům na Jižní Moravě). Neúspěch občanských demokratů v západních Čechách se také očekával a dosavadní hejtman Pavel byl podle průzkumů nejméně oblíbeným šéfem krajské rady v celé republice. Podívat se zevrubněji na situaci v dalších oblastech by vyžadovalo víc času než unese jeden příspěvek Názorů a argumentů. Navíc by šlo v této chvíli ještě pořád dost o spekulace, neboť dohody mnohde ještě uzavřeny nejsou.

Jisté je jedno: krajští lídři, jak už jsme řekli, se většinou do společných vlád s KSČM nehrnou. Komunisté nejsou pro širší veřejnost zkrátka dost čitelní, leckdo se stále domnívá, že se strana dostatečně nedistancovala od své minulosti a před sociální demokracií je tu stále poměrně živý obraz násilného sloučení strany právě s komunisty po únoru 1948. Stačí se podívat na to, jak nyní kličkuje ve Středních Čechách David Rath, který si musel uvědomit, že právě v tomto regionu lidé po levicovém dvouvládí moc netouží. A Rath konec konců také nepůsobí, že by se chtěl s KSČM úžeji paktovat. Zároveň se ale dlouhodobě profiloval coby bojovník proti ODS a tak je teď trochu v kleštích, neboť KSČM vyžaduje za tichou podporu dost nekompromisně funkce. Zdálo by se velmi snadné jí je prostě dát a ujmout se řízení bohatého kraje. Jenomže na místě je přece jen obezřetnost.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání . Některé vybrané komentáře si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas .