Komunisté před volbami
Se Sovětským svazem na věčné časy a nikdy jinak. Heslo používané komunisty před listopadem 1989 by se dalo parafrázovat i na současné dění kolem KSČM. Konkrétně by znělo -S Grebeníčkem na věčné časy a nikdy jinak. Právě Miroslav Grebeníček je včele komunistů už zhruba jedenáct let a vše nasvědčuje tomu, že na tomto postu zůstane i po víkendovém sjezdu. Alespoň počet předsednických nominací na okresních konferencích Grebeníčka před volbami favorizuje.
Vzhledem k tuhé disciplíně, kterou jsou komunisté proslavení, by měli delegáti sjezdu respektovat názor z okresů a volba nového šéfa by neměla přinést dramatickou zápletku. Osoba Miroslava Grebeníčka zároveň dopředu poskytuje několik jistot. Jednak setrvání Grebeníčka včele KSČM zaručí, že strana bude i nadále vykazovat téměř nulový koaliční potenciál. I když její preference jsou v poslední době vysoké a jsou de facto druhou nejsilnější stranou v zemi, nebude o jejich přímou podporu nikdo stát.
Čímž se mohou výrazně komplikovat povolební vyjednávání a značně se pro české politiky zužuje manévrovací prostor. Takže o stabilní vládě těšící se výrazné podpoře ve sněmovně si asi budeme moci nechat opět zdát. Osoba Miroslava Grebeníčka je totiž zárukou, že strana se nevydá cestou moderního levicového uskupení. Ostatně jedenáct let pod Grebeníčkovým vedením to názorně dokazovala. Proto s ní ve svých budoucích plánech nemohou výrazně počítat ani sociální demokraté. Něco jiného je totiž otevřená koaliční spolupráce a něco jiného hledání účelové podpory při hlasování o jednotlivých zákonech ve sněmovně. Ostatně před loňským sjezdem sociálních demokratů si nechalo vedení ČSSD vypracovat studii o ideologickém zázemí komunistů a o jejich dalším vývoji.
Také na základě tohoto dokumentu rozhodlo nezrušit tzv. bohumínské usnesení, které spolupráci s komunisty na nejvyšší úrovni sociálním demokratům zakazuje. KSČM se totiž úplně nedokázala rozejít se stalinismem. Jeho symbolem v Československu byl Klement Gottwald. A právě jeho odkaz považuje za inspirativní například Marta Semelová, která se na sjezdu bude ucházet o místopředsednické křeslo a která není bez šance na úspěch. Rovněž chování komunistické delegace na ustavujícím sjezdu Strany evropské levice vyvolalo mezi komunisty z ostatních evropských zemí přesvědčení, že se čeští komunisté nechtějí distancovat od stalinismu. Konkrétně se měla česká delegace snažit vypustit odkaz na stalinismus při odsouzení nedemokratických a zločinných praktik minulosti.
Čeští účastníci podle očekávání podobná osočení odmítají. Připomíná to opět dvojí tvář komunistů, se kterou se mohou setkávat čeští voliči. Pokud sledují vystoupení představitelů komunistů na půdě parlamentu, nebo v diskusích ve sdělovacích prostředcích, mohou nabýt dojmu, že jde o klasické politiky z levé části spektra. Pokud však navštíví některé mítinky, nebo nahlédnou do některých vnitřních stranických materiálů, mohou nabýt dojmu, že se vrátili o desítky let v historii zpět a že je tu znovu doba tuhého stalinismu. Ostatně slova místopředsedy strany Václava Exnera o tom, že nevidí důvod, proč se omlouvat za komunistickou éru, jsou dostatečně výmluvná.
Vždyť se jedná i o období, ve kterém docházelo k desítkám politických procesů. Kdy lidé pouze kvůli jinému názoru strávili dlouhá léta v těžkých kriminálech a někteří z nich zamířili dokonce na popraviště. Zkrátka ta část vedení, která má šanci na volební úspěch, jasně svými výroky dokazuje, že na charakteru strany nehodlá nic měnit. Vzhledem k vysokým volebním preferencím a k nespokojenosti značné části voličů, to může být z krátkodobého hlediska výhodná taktika. Tím spíš, že pod staronovým vedením nehrozí komunistům nástup k moci a tím pádem i převzetí odpovědnosti. Možná, že by pak jejich preference klesly strmě dolů.
Z dlouhodobého hlediska by pro českou politickou scénu samozřejmě byly lepší dvě varianty. První by představovala přechod moderně politicky orientovaných komunistů do sociální demokracie a vytěsnění konzervativní komunistické strany z parlamentu. Druhá pak uchopení moci v KSČM reformisty typu Ransdorfa nebo Dolejše. Od nich by sice nešlo očekávat, že by se radikálně odklonili od komunismu. Přesto by se v jejich pojetí mohl alespoň více blížit stylu západoevropských komunistů. Ti bývají občas zváni do levicových vlád a v dané zemi to nevyvolává úzkostné obavy ze soumraku demokracie. Šance českých komunistických reformátorů na volební úspěch jsou však zatím minimální.
Takže víkendový sjezd s největší pravděpodobností potvrdí názor předsedy ČSSD Vladimíra Špidly. Cituji: "V podstatě je jedno, kdo je jejich předsedou. Jsou to pořád ti samí extrémisté, kteří plánují socialistický převrat." Konec citátu i komentáře.
