Komunisté proti církvi
Blíží se dvacáté výročí pádu komunistické totality v někdejším Československu. Svoboda byla samozřejmě dobrou zprávou prakticky pro všechny obyvatele. Zvlášť se z ní radovali ovšem ti, kteří byli pod tlakem režimu. K těmto skupinám patřily církve. Otázka, jak pronásledovali komunisté náboženské skupiny ve státech střední Evropy, se stala námětem konference, kterou uspořádal slovenský Ústav paměti národa. V Bratislavě se sešli historici, kteří se shodli v názoru, že (kromě Sovětského svazu) zažívaly církve největší útlak právě v Československu.
Mimořádnou pozornost věnovali komunisté už od počátku katolické církvi jako zřejmě nejsilnějšímu vnitřnímu nepříteli. Na první pohled to vypadá jako jasné vysvětlení, ovšem i na to historici odpovídají velmi ze široka a opatrně, jako například teolog z Prešova Peter Borza.
"Negativní pohled na katolickou církev měl kořeny v dřívějších časech, už za první republiky. Bylo to spojené s okolnostmi vzniku Československa. Někde to v té společnosti bylo."
Například historik Ústavu paměti národa Ján Pálffy si pomáhá přirovnáním s Polskem, kde měla církev na rozdíl od Československa podstatně větší autoritu a vliv.
"Církev měla v Polsku úplně jiné postavení, tam to splývalo s národní hrdostí a identitou národa a souviselo s odporem proti Německu, Rusku. Příslušnost k církvi znamenala i příslušnost k národu."
Katolická církev byla po válce poznamená tím, že její představitelé, jako byl třeba farář Jozef Tiso, přímo řídili totalitní stát, tedy samostatné Slovensko. To komunisté propagandisticky využili, říká ředitel Ústavu paměti národa Ivan Petranský.
"To byla záminka na spojování církve s fašismem. Komunisté ji zneužívali dlouhodobě."
Dalším důvodem toho, že útlak náboženských skupin v Československu byl nejtužší, jsou tzv. Proticírkevní zákony. Ty se staly inspirací pro komunisty v ostatním zemích Střední a Východní Evropy kromě Ruska, říká Ján Pállfy.
"Vždyť ani kolektivizace zemědělství, znárodnění průmyslu nebyla nikde dovedené do takové míry jako u nás v Československu. Ani v NDR, Maďarsku, nebo v Polsku."
Jenže i znárodňování, kolektivizace stejně jako silný útlak církví je pouze důsledek nějaké odlišné společenské situace v Československu. Vysvětlení příčin zatím spočívá jenom v teoriích a tak historici mají spoustu práce ještě před sebou.
