Kongres ODS - nadávání vládě a budoucnost v mlze
Pokud není sjezd volební, anebo uvnitř strany nepanuje nějaké větší napětí, pak široká veřejnost takové události zaznamenává celkem bez vzrušení. Dopředu nic neukazovalo na to, že by teprve rok úřadující předseda Občanské demokratické strany musel čelit ostřejší kritice, neboť její preference jsou víc než uspokojující a nadto si Mirek Topolánek připsal kladný bod coby úspěšný vyjednavač při prezidentské volbě.
Nezdálo se rovněž, že by se na víkendovém luhačovickém rokování ODS do sebe měly pustily nějaké znesvářené skupiny. K dispozici nebyl ani mediální hit v podobě přítomnosti prezidenta republiky, což by bylo v novodobé historii premiérou, neboť čestný předseda Václav Klaus právě pobýval v USA. Čekat se naopak dala řada vystoupení s protikoaliční tématikou a překvapivá snad mohla pro někoho být míra razance některých diskusních příspěvků, ve kterých dostával především předseda vlády Špidla co proto - místy už šlo o neomalené a málo důstojné urážky.
Exministr dopravy, poslanec Říman, například označil premiéra v duchu spíše zemanovském za "paranoidního autistu". Jen o něco málo kontroverznější byli i další řečníci, ale u veřejnosti tím asi mnoho nezískali.
Poněkud uhlazenější je pak formulace z usnesení kongresu, opakující vlastně to, co předáci strany říkali před dvěma měsíci v souvislosti s jimi vyvolaným hlasováním sněmovny o důvěře ministerskému kabinetu, že totiž (cituji z luhačovické proklamace): "Špidlova vláda škodí zemi a proto je prvořadým úkolem ODS dosáhnout ústavními prostředky v co nejkratším možném termínu jejího pádu." Zajímavější bylo zkoumat, co se tím myslí, zda se strana znovu pokusí vládě vyslovit nedůvěru, anebo se pod pojmem "co nejkratší možná termín" neskrývá prostě čas řádných voleb v roce 2006.
Pokud ODS nezíská pro Špidlovo svržení lidovce, kočírované novým předsedou Kalouskem, který by se bezpochyby uměl s občanskými demokraty domluvit, potom by další neúspěšné pokusy o vyslovení nedůvěry působily vpodstatě jako výraz nemohoucnosti. Ale mohlo by se ovšem stát, že si dnes se propadající sociální demokracie poněkud polepší, že se jí podaří jakž takž nastartovat některé reformní mechanismy a že na občany bude pozitivně působit řádné členství země v Evropské unii. O ně přece Špidla bojoval o poznání vehementněji než vedení ODS, byť voliči občanských demokratů hlasovali v unionistickém referendu podle průzkumů dost masivně pro vstup, zatímco právě již zmíněný poslanec Říman i místopředseda strany Langer se veřejnosti přiznali k opačnému postoji.
A úhlavní symbol ODS Klaus odmítl říci co na hlasovacím lístku zaškrtl. Stačí-li se ještě před volbami projevit nějaké výhody ze členství v evropském společenství, mohlo by to do jisté míry zamíchat kartami. Určitým problémem také může být - aspoň pro část členů či voličů ODS - případné spojenectví s KDU-ČSL, neboť tuto stranu nemají právě v lásce a nadto cítí, že čerstvý předseda Miroslav Kalousek půjde do takového politického obchodu dost nekompromisně. Podle některých pozorovatelů se také v luhačovických kuloárech hovořilo o tom, že s bývalým šéfem lidovců Cyrilem Svobodou by se o příští koalici vyjednávalo podstatně snadněji.
To podstatné se ovšem bude dít za rok, až na volebním kongresu strany. Do té doby se bude muset Topolánek ukázat správným typem pro premiérské křeslo a přitažlivým lídrem strany s ambicí získat maximum voličských hlasů. Zatím pořád ještě trochu působí jako jakýsi překlenovací předseda, který obstojně zvládl roli ve chvíli, kdy řadu členů ODS frustroval odchod výrazného Václava Klause, byť ten v roli favorita prohrál loňské volby a neskýtal záruky, že by stranu dovedl k vítězství příště. Topolánek sice může být spokojený (ODS nyní volby podle všeho hladce vyhrála), ale bylo by chybou si myslet, že je to jeho práce. Mnohem spíš tu hraje roli propad sociálních demokratů, kteří už jsou více než pět let u moci a mají dost potíží sami se sebou. ODS navíc prozatím neumí vzít vítr z plachet komunistům a její předáci dokonce na kongresu říkali, že vzestup KSČM mohou jen trpně pozorovat a obrat tohoto trendu je výhradně na sociálních demokratech.
To je sice do značné míry pravda, ale stát jen za založenýma rukama je dost málo, zvlášť když veřejnost vnímá jak často ve sněmovně hlasuje ODS shodně s KSČM a pro mnohé je těžko přijatelné, že komunistické hlasy vynesly Klause na Hrad, stejně jako to, že na komunální úrovni občanští demokraté s komunisty spolupracují. Budiž zaznamenáno, že rokycanskému delegátovi Karlu Novákovi prošla plénem výzva, aby vedení strany tvrději postupovalo právě proti těm členům ODS, kteří s KSČM otevřeně kooperují. A za povšimnutí rovněž stojí, že se během kongresu vůbec nemluvilo o spolupráci se sociálním,i demokraty, ačkoliv myšlenka velké koalice byla uvnitř ODS donedávna celkem živá. Je jasné, že navazovat spolupráci se slábnoucím zemanovským křídlem by mohlo být takřka sebevražedné a že Špidla s ODS prozatím nechce mít nic společného. Ale především mladší politikové ČSSD, včetně třeba vicepremiéra Sobotky, by s poklausovskou ODS mohli za čas najít společnou řeč.
A zcela nakonec - zatím není jasné, zda se má Topolánek připravovat na zásadní bitvu o předsednický post se zatím nejsilněji se jevícími rivaly Petrem Nečasem a Vlastimilem Tlustým. Ten aspoň ještě donedávna váhal, má-li se nabídnout jako příští, lídr strany vzhledem ke své komunistické minulosti, což by jej nakonec mohlo poškodit - dnes je totiž v poměrně pevné pozici vlivného předsedy poslaneckého klubu. A Nečas je sice známý jako Topolánkův odpůrce (oba jsou ze severomoravského regionu), ale ani on doposud nepůsobí dojmem, že by mohl stranu dovést k suverénnímu vítězství ve volbách. A nic jiného se od ODS neočekává.
