Korea vyšle družici a získá střelu

Jak známo, v případě první cesty se Obama řídil tradicí a odjel k sousedům do Kanady. Ledacos o nových prioritách napověděla cesta ministryně zahraničí Hillary Clintonové, která tentokrát nezamířila do Evropy, natož Afriky či latinské Ameriky, nýbrž do východní Asie. Tento trend byl stvrzen v úterý, kdy jako první cizí státník zamířil do Washingtonu japonský premiér Taro Aso.

Tím se Obama nepochybně pokusil napravit dojem, že americko-japonské vztahy dlouhodobě upadají, přičemž ekonomická krize věc jen komplikuje. Tokio se však především obává, že Washington začíná ve východní Asii dávat přednost Pekingu. Krom toho jsou v Japonsku znepokojeni tím, že Amerika změkčila svůj přístup k severní Koreji v naději, ještě Bushova administrativa například Severní Koreu vyjmula ze seznamu zemí podporujících terorismus, a Obama ze své dobré vůle udělal jeden z hlavních rysů svého politického příslibu. Tyto projevy dobré vůle se zatím minuly účinkem. Už Hillary Clintonová minulé pondělí právě při návštěvě Tokia žádala Severní Koreu, aby se vystříhala provokativních akcí - tato prosba byla reakcí na oznámení Pchjongjangu, že navzdory mezinárodnímu tlaku hodlá vyzkoušet druhou generaci rakety Tepodong. O týden později se situace posunula ještě dále. Zhruba v okamžiku, kdy se v úterý dotkla noha japonského premiéra americké půdy, z Pchjongjangu přišla další zpráva, která do americko-japonského dialogu vnesla nový impuls.

Severokorejci oznámili, že se v blízké době chystají vypustit raketu, která na oběžnou dráhu vynese družici. To je sice méně radikální oznámení než ohlášení zkoušky vojenské střely, ale odborníci se shodují na tom, že jde v zásadě o tutéž technologii, a jde tedy o stejnou zprávu, jen v příjemnějším balení. Děje se tak v okamžiku, kdy severokorejský režim už třetí rok čelí sankcím kvůli předchozím raketovým zkouškám, a ze zahraničí tedy nepřicházejí některé materiály a zbraně.

Nyní je tedy jasné, že Pchjongjang se rozhodl místo kroku vzad udělat skok vpřed, a vsadit vše na stupňování konfliktu, byť zatím jen psychologického. Oznámení o plánovaném vypuštění rakety vyšlo také na první výročí dne, kdy v jižní Koreji do funkce nastoupil konzervativní premiér Li Mjong bak. Ten Severní Koreu rozzuřil tím, že odmítl pokračovat v bezpodmínečném dodávání potravinové pomoci na sever korejského poloostrova.

Jak vidno, severní Korea se spoléhá na odstrašující sílu svých raket. Momentálně má k dispozici celou škálu střel, od raket typu Scud, což jsou přepracované rakety ještě sovětského původu, přes Rodong, který zvládá vzdálenosti až jeden a půl tisíce kilometrů, až po vícestupňový Tepodong první generace s dvouapůl tisícovým doletem. Zatím nejasný je stav projektu Tepodong 2, který údajně dolétne do vzdálenosti 6700 kilometrů. To je dost na to, aby zasáhl americké území. I menší už hotové rakety jsou však schopny zasáhnout americké jednotky v oblasti, a samozřejmě způsobují nervozitu v Tokiu, Soulu i Pekingu.

Konkrétně se to projevilo například na značném zakolísání soulské burzy i jihokorejské měny. Odborníci se však zároveň shodují, že Severní Korea nemá zájem na vyhrocení situace až k válečnému stavu, protože jestliže jižní Korea má potíže, pak ta severní je už léta na pokraji propasti.

Její chování poněkud připomíná jednání íránského režimu, který v nedávné době také vypustil svou vlastní družici, aby tím demonstroval jak své odhodlání překonat odpor zahraničí, tak i svou technologickou schopnost postavit raketu dlouhého doletu.

Korea je však přece jen jiný případ. Oproti Íránu je tamní režim ještě mnohem represivnější, a je také mnohem nevypočitatelnější. A navíc vlastně nevíme, kdo v Severní Koreji vládne, protože už půl roku se spekuluje o zdravotním stavu Kim Čong Ila.

Krom toho Severní Korea na rozdíl od Íránu pravděpodobně disponuje jadernou zbraní, i když zatím korejští technici nezvládli její miniaturizaci do té míry, aby z ní mohli udělat nukleární hlavici. Pchjongjang však dokáže vyrábět biologické a chemické nálože, a ty jsou neméně povzbudivou variantou.

Pořád je tu však naděje, že jde ze strany Korejské lidově demokratické republiky o další dějství vydírací hry o další ústupky tváří v tvář nezkušenému americkému prezidentovi, který navíc v souladu se svým poselstvím o lepším světě přišel se slibem mírnějšího postupu vůči problematickým státům. Pchjongjang se kupříkladu vystříhal vypuštění vojenské rakety. Krom toho vlastně zatím vše, co udělal, bylo "ohlášení", že se k tomuto kroku chystá, aniž by bylo jasné, kdy k němu dojde. Zatím poslední známá zkouška rakety Teapodong 2, která je zřejmě blízkou příbuznou severokorejské kosmické rakety, skončila v roce 2006 její explozí. Uvidíme, jaké poučení si ze severokorejského vzkazu vezmou Spojené státy.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání . Některé vybrané komentáře si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas .