Korespondence Matky Terezy
Když před rokem a půl vyšla v jednom new-yorském nakladatelství kniha obsahující korespondenci a deníkové záznamy Matky Terezy, vzbudila nebývalý ohlas. Málokdo si totiž dokázal představit, že tato mimořádná žena přezdívaná Svatá bezdomovců v posledních letech svého života procházela hlubokou duchovní temnotou. Kniha s názvem Pojď, buď mým světlem z produkce Karmelitánského nakladatelství se nedávno objevila i na našich pultech. I český čtenář se tedy může seznámit s vnitřním životem jedné z největších žen minulého století.
"Bůh není Bohem a já žiji na prahu prázdnoty." Tyto a podobné výroky by málokdo čekal od ženy, která se stala ikonou svatosti 20. století. Její vnitřní život ale neodpovídal obrazu neochvějně věřící a vyrovnané osobnosti. Svědčí o tom sbírka asi 40 dopisů, které Matka Tereza ve své poslední vůli nařídila zničit. K tomu ale nedošlo a svědectví o jejích vnitřních temnotách a úzkostech vyšlo knižně. Blízký přítel Matky Terezy, kněz Brian Kolodiejchuk, který její písemnou pozůstalost připravil k vydání, tak poskytl ohromně cenný dokument. Podle teologa Tomáše Halíka tato temnota víry není tak neobvyklá, jak se zdá:
Tomáš Halík: "Já jsem se hodně věnoval studiu mystiků zejména Terezie z Lisieux, která prožívala něco velmi podobného nebyla v tom sama. Ale je to věc, která se možná se nevztahuje pouze na mystiky, ale kterou v nějaké míře prožívá mnoho lidí, kteří to s duchovním životem myslí opravdu vážně. Já si vzpomínám, že za mnou jako za mladým duchovním přišlo několik velmi starých řeholnic, které mluvili vlastně o něčem velmi podobném, že se jim zdá, jakoby ztrácely víru, že se jim zdá, jako by Bůh zmizel z jejich života. A zpovědníci, ke kterým chodily, z toho byli velmi rozpačití a doporučovali jim takové ty standardní rady. Já jsem to tenkrát také nezvládl, protože jsem tomu málo rozuměl. Dneska vidím, že se někdy stává člověku, který to myslí s Bohem opravdu vážně, že pro něj Bůh přestává být předmětem, někým, kdo je jaksi před ním, a že on opravdu žije v něm. A že modlitba není jenom nějaká speciální činnost toho člověka, ale vlastně je vstřebána do celé existence člověka, takže Bůh a ty náboženské akty se mu určitým způsobem ztratily, to ale neznamená, že on by je popřel, ale že je vlastně hluboce zvnitřnil."
Matka Tereza měla na začátku své cesty silný náboženský prožitek a řadu vidění, které ji vedly k založení kongregace Misionářek lásky, avšak po zbývajících 40 let bloudila v temnotách a pochybnostech.
"Můj úsměv je jen zástěrkou skrývající mnohé smutky a trýzně", píše Matka Tereza, "protože se však stále usmívám, lidé si myslí, že mé srdce přetéká vírou, nadějí a láskou a odráží mé hluboké spojení s Bohem. Kdyby tak znali pravdu..." Jinde přiznává, že necítí Boží blízkost ani v srdci, ani při eucharistii.
Tomáš Halík: "Ten člověk někdy prožívá hlubokou temnotu, ta temnota je velmi bolestná a jak říkají staří, je spíše způsobena přemírou světla, že člověk je tak blízko tomu světlu, že je jím oslepen. Matka Tereza prožívala něco velmi podobného. Já myslím, že člověk, který jde na hloubku prochází i těmito hlubinami a to svědectví Matky Terezy tedy může být člověku, který se ve svém životě těchto věcí i sám dotkl, velikou útěchou a velikou pomocí."
