Kostariku povede poprvé žena, pro voliče záruka kontinuity
Kostarice se někdy přezdívá "Švýcarsko Střední Ameriky". A ne bezdůvodně, jak vytuší každý, kdo navštívil nejen tuto zemi, ale také její sousedy. Kostaričané se těší vyšším platům, vyšší životní úrovni, delší průměrné délce života. Gramotnost je téměř stoprocentní a ohleduplnost k životnímu prostředí je mnohem blíže evropským než latinskoamerickým zvyklostem. Země je vstřícná vůči zahraničním investorům i turistům.
K vyššímu životnímu standardu v rámci Střední Ameriky přispívají i peníze ušetřené za armádní výdaje. Ty nejsou zapotřebí, Kostarika totiž nemá armádu. Zrušila ji před jedenašedesáti lety. Možná i proto se jí podařilo přežít v klidu minulé půlstoletí, kdy v sousedních státech vládly junty a kdy se Střední Amerikou valily vlny občanských válek. Pokud se do těchto konfliktů zapojovala Kostarika, která si v moři okolních diktatur, revolucí a kontrarevolucí úspěšně uchovávala demokratický systém, tak jedině jako mírový prostředník.
Což prezidentovi Oscaru Aríasovi v roce 1987 vyneslo Nobelovu cenu míru. Právě Oscar Arías a jeho Strana národního osvobození jsou pro většinu Kostaričanů symbolem klidné existence a vyššího životního standardu. Prokázaly to i nedělní prezidentské volby. Arías, který se v minulé dekádě znovu vrátil k moci, sice končí, ale za jeho stranu a s jeho požehnáním kandidovala jeho viceprezidentka. A ta volby přesvědčivě vyhrála. Aby se prezidentský kandidát mohl vyhnout druhému kolu voleb, požaduje se od něj, aby hned v tom prvním získal více než 40 procent hlasů. Pro Aríasovu viceprezidentku Lauru Chinchillovou hlasovalo v prvním kole 47 procent kostarických voličů. Vyjádřili tím přání zachovat status quo - přání uchovat u moci stranu vstřícnou vůči trhu, ale snažící se předcházet zvětšování sociálních rozdílů. Strana národního osvobození je stranou politického středu.
Tržní ekonomiku bez dalších přívlastků, založenou na víře v moudrost "neviditelné ruky trhu", prosazoval další prezidentský kandidát Otto Guevara. V předvolební kampani Guevara hřímal proti monopolům, sliboval nižší daně a americký dolar jako nové platidlo. Se ziskem 21 procent hlasů však skončil až na třetím místě.
Na druhém příčce, ale i tak s více než 20procentní ztrátou na vítězku voleb Chinchillovou se umístil Otton Solís ze Strany občanské akce. Zopakoval tak svou porážku z roku 2006, kdy v prezidentském klání podlehl Oscaru Aríasovi.
Jak Solís, tak Guevara se v předvolební kampani snažili Kostaričany přesvědčit, že země potřebuje změnu - prý proto, že Strana národního osvobození vládne už příliš dlouho, že stagnuje a je zamořena klientelismem. Neuspěli. I kdyby se hlasy pro Solíse a Guevaru sečetly, bude jich méně než hlasů pro Chinchillovou. Kontinuita je zkrátka pro Kostaričany vyšší hodnotou než změna - i když ti, kteří hlasovali pro vládní kandidátku, si vlastně také mohli říkat, že mění zavedené zvyklosti. V machistické Latinské Americe bylo sice do prezidentského křesla uvedeno už čtvero žen, ovšem pro Kostariku to bude novum. A navíc: ve viceprezidentské funkci zůstávala Chinchillová, padesátiletá politička konzervativních názorů (je proti potratům i sňatkům homosexuálů), silně ve stínu svého prezidenta a mentora. Proto teď, když z Aríasova stínu úspěšně vystoupila, může být pro leckoho, který si ji tak přeje vidět, i novou tváří. A tudíž tou změnou, kterou se neúspěšně zaklínali ostatní prezidentští kandidáti.
Co je pro Středoevropana na víkendových kostarických volbách nejzajímavější? Nejspíš způsob, jakým poražení tentokrát přijali výsledky. Unesli je na výbornou. Žádné trucování, žádné zpochybňování, žádné odvolávání, žádné podněcování vášní. Jakmile bylo jasno, prohlásil Otton Solís Lauru Chinchillovou za vítězku a pogratuloval jí. Totéž udělal Otto Guevara, který soupeřku jedním dechem označil za "naši prezidentku". Kostarika je asi pro mnohé z nás jen jednou z opovrhovaných "banánových republik" - ale tady máme dobrý příklad, že od ní se dá lecčemu naučit.
Je to tím poučnější, že ještě v roce 2006 se poražený kostarický prezidentský kandidát dal strhnout k zpochybňování volebních výsledků. Soudy řešily stížnosti, hlasy se ručně přepočítávaly - ale vítěz se nakonec stejně nezměnil. I když - v zájmu spravedlnosti je třeba dodat, že tehdy byl rozdíl mezi poraženým a vítězem jen velmi těsný, ne tak přesvědčivý jako letos.
Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání . Některé vybrané komentáře si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas .
