Kostel s topením v podlaze
Cesty Boží jsou nevyzpytatelné. Toto zlidovělé úsloví přesně pasuje na Petera Kiču, který se narodil v západočeských Kraslicích, vyrostl na druhé straně Československa ve Snině a dnes působí v zastrčené vesnici Boroňavo na Podkarpatské Rusi. Je řeckokatolickým knězem a svoji malou farnost v horách si nemůže vynachválit. Ještě jeden sen ale má, chtěl by se znovu podívat do rodných Kraslic.
Za nízkou budovou s novou fasádou se ozývá bučení, stračena je schovaná ve vysoké trávě, okolo se potuluje i pár ovcí a na rozlehlém pozemku dozrává čerstvá zelenina. To všechno patří k farnosti Petera Kiči, který přijal jméno otec Damián. S polnostmi a dobytkem tmavovlasému knězi a jeho dvěma kolegům pravidelně pomáhají věřící, tak jako tomu bylo kdysi dávno i u nás. To už je podle otce Damiána i na východním Slovensku pasé.
"Mně se to víc líbí, protože mám takový pocit, jako by mi bylo 6 let a žil jsem na Slovensku".
Tradiční teorie říkají, že směrem na chudší zemědělský východ je víra silnější a z toho plyne závěr, že knězů je potřeba více na západě. Podle otce Damiána to tak jednoduché není.
"Tady je pastorační práce zajímavější než třeba na Slovensku. Tam už je všechno ukončené. To souvisí s tím, že na Ukrajině to všechno začalo o 20 až 30 let později."
Přesto je tu víra silnější a kněz mezi lidmi požívá větší úcty. Alespoň to projevují navenek. Však také za zády otce Damiána stojí obrovský a především nový chrám, který vyšel na desítky milionů korun a jenom fresky budou stát 100 000 dolarů. A kupříkladu topení má v podlaze, což je na Podkarpatské Rusi velký stavební výstřelek.
"Na místní podmínky je to opravdu velký chrám," přiznává kněz, který tu působí teprve rok. Jinak ale na Ukrajině pracuje přes 10 let, sloužil ve Lvově, v Užhorodu a zpátky na Slovensko se vrátit nehodlá. Chtěl by ale vidět rodné Kraslice, kam po válce odešli jeho rodiče osídlovat pohraničí.
"Nevím proč, ale teď mně to tam strašně táhne. Jako šestiletý si pamatuji školku, kam jsme chodil, dům, kde jsme bydleli, a kostel."
Řeckokatolická církev na Podkarpatské Rusi byla za komunismu silně utlačovaná a rehabilitace se dočkala později než v Československu. Z jednoho a čtvrt milionu obyvatel se k ní hlásí 350 000 věřících.
