Koupání v lavoru a zapáchající záchody. Ve Slavjansku by lidé byli vděční i za kapající kohoutek

Spolu s paní Taťjanou, současnou správkyní kolejí areálu pedagogické univerzity, se vydáváme nabrat vodu k vrtu. Velitelka zdejších objektů vysvětluje, že to je jejich vlastní voda. Rektor nechal udělat vrt hned u vchodu do jednoho z pavilonů.

Je to jediné místo, kde od 9 do 13 hodin teče voda a lidé si ji sem mohou přijít nabrat. Voda ve městě totiž už není víc než tři týdny.

Čtěte také

„Jsou to divoši, neznají splachovací záchod!“ Ruští vojáci po sobě v Irpini u Kyjeva zanechali doslova spoušť

Paní Irina dodává, že potraviny jinak jsou. Některé obchody jsou otevřené a člověk si může koupit, co potřebuje. Ale jenom, když na to má peníze. A to je teď čím dál tím větší problém.

Voda je dřina

Dáma středních let, která táhne vozík s prázdnými pětilitrovým s lahvemi, si také jde v horku ke škole pro vodu. Je to dost úmorná cesta.

„Tak vypadá zdejší život,“ shrnuje lakonicky Taťjana nad vědrem plným vody. Teď ho ještě vynést do čtvrtého patra. Včera prý takových věder vynesly čtyřicet. Vodou je totiž také potřeba zalévat záchody, protože už to začíná nepěkně páchnout. A protože je to kolej, tak záchodů je tady dost.

Taťjana mi ukazuje pytel plný prázdných plastových lahví. Sbírá je, protože až přijedou z mlékárny, může ty prázdné vyměnit za mléko.

Koupání jako za starých časů

Paní Taťána se tady o nás tři, o mně a mé slovenské kolegy, velmi příkladně stará. Občas uvaří boršč nebo jinou polévku a také teď ohřála vodu na koupání. Lidé se koupou jak za starých časů – vědro studené vody, vedle horká a k tomu lavor.

Mám otevřené okno, a tak se občas coby kulisa ke koupeli ozve nějaká ta detonace. Ale na to už jsou tady všichni zvyklí. To jenom my, kteří jsme tady pár dní, to vnímáme jako značné nebezpečí.

Východ Ukrajiny zápasí s nedostatkem pitné vody. Válka tam totiž zničila vodovody|foto:Martin Dorazín, Český rozhlas

Ale není dobré ztrácet čas obavami, za chvíli bude tma a nikde se nesmí svítit, takže se musím rychle opláchnout. Člověk je pak i tady na dosah války jako znovuzrozený. Zvlášť teď v létě, když teploty venku dosahují ke třiceti stupňům. Navíc kolem jezdí těžká vojenská technika, která neustále víří prach.

A protože vodou se musí šetřit, naliji ještě zbytek do druhého lavoru a bude na ráno na mytí. Alespoň na obličej.

Paní Táňa si jako odměnu za svoji péči vybrala pivo, které jsme s kolegy přivezli právě pro tyto účely, protože víme, že tady se nedá nic koupit. Ale nejdřív prý přinese chlór a umyje zapáchající záchody. Je to stará kolej.