Křesťanská meditace
Když jde o náboženství, jsou Češi poměrně zdrženliví, zato o meditace všeho druhu se živě zajímají. Tento týden navštívil Prahu ředitel Světového společenství křesťanské meditace Laurence Freeman z Kongregace olivetských benediktinů. Na několika setkáních hovořil o tradici křesťanské kontemplativní modlitby a učil tichou meditaci. Nás zaujaly jeho myšlenky o duchovním přístupu v sekulární době.
Duchovní přístup znamená to, že se plně se dotýkáme hlubin naší lidskosti ve všech jejích dimenzích - tedy fyzické, psychologické, duševní a duchovní úrovně bytí. Problém lidí v sekulární společnosti je v tom, že je těžké porozumět tomu, co máme vůbec na mysli, když mluvíme o spiritualitě. Je velký rozdíl mezi spiritualitou a náboženstvím. Náboženská stránka života se týká symbolů, slov a rituálů naší víry. Spiritualita je nad těmi slovy a rituály a otevírá cestu k transcendenci. A teprve přes transcendenci se stáváme opravdu lidmi.
V naší zemi je hodně lidí, kteří touží po spiritualitě a snaží se hledat různou spirituální zkušenost, ale odmítají se začlenit do nějaké církve. Dal byste takovým hledačům spirituality jednoduchý návod k meditaci?
Řekl bych: zkuste najít malou skupinu lidí, kde se můžete naučit a pak dál meditaci praktikovat. A to vám otevře cestu k pochopení hlubšího smyslu náboženských symbolů a rituálů. Mnoho lidí ve svém chápání odděluje náboženské a spirituální. Mnozí lidé říkají: jsem duchovní, ale nejsem náboženský. Vidí nedostatky a omezování ve formálních náboženských institucích. Ale náboženství bez spirituality nemůže fungovat. Na druhé straně spiritualita nám dává náboženské vnímání života, pomáhá nám vnímat, že náboženství může mít sílu pro konání dobra a uzdravování. Tak potřebujeme obojí. Ale pokud někdo vnímá církev jako nepohodlný domov, tak bych takovému člověku poradil, aby našel křesťanskou kontemplativní skupinu, kde může začít meditovat.
Zabýváte se také mezináboženským dialogem. Jak může fungovat meditace v mezináboženském dialogu?
Meditace leží na srdci všem náboženským tradicím a otevírá nám zkušenost všech náboženství. Ta společná půda je v nás. Když jsme zažili tuto jednotu s lidmi z jiných náboženství, pak můžeme přijmout rozdíly, které mezi námi jsou, bez toho, aby nás rozdělily. Dobrý dialog se nepokouší obracet toho druhého k mému náboženství, ale umožňuje nám vnímat pravdu z jiného úhlu pohledu. A to je velký přínos pro vlastní víru, která se takto očišťuje.
