Krize v Demokratické republice Kongo vrcholí

Řeč je o vyhrocení bojů v Demokratické republice Kongo, kde kvůli bojům mezi protivládními povstalci a vládou přežívají v divočině statisíce lidí, kterým nyní hrozí jim smrt hlady. Nejde o žádné strašení - v důsledku mnohaletého válčení v této oblasti zemřelo v posledních letech převážně na choroby a hlad na 3 miliony lidí.

Bezprostřední příčinou naléhavé situace je úspěšný postup povstaleckých jednotek generála Lauranta Nkundy, který v srpnu obnovil svůj protivládní boj. Postupně získal pod svou kontrolu velké území na východě země a řádění jeho jednotek přimělo k odchodu statisíce lidí, z nichž mnozí už tak před tím pobývali v uprchlických táborech. Neklidná situace zatím takřka úplně znemožnila dodávky humanitárního materiálu uprchlíkům, kteří jsou tak smrtelně ohrožení nedostatkem základních potřeb, včetně čisté vody.

Povstalečtí vojáci se zmocnili města Kiwanja, toto místo je už jen asi 80 kilometrů od regionálního centra, města Goma. Jak vážná je situace ukazují zprávy konvoje s potravinami, který před několika dny vyrazil z Gomy právě do Kiwanji, aby toto místo našel už zcela prázdné. Předpokládá se, že lidé uprchli nebo byli vyhnáni do okolních lesů.

Nyní povstalci dokonce mluví o tom, že dobudou hlavní město, ale k tomu pravděpodobně nedojde - Demokratická republika Kongo je obrovská země s minimální infrastrukturou, a jakékoli větší přesuny lidí jsou zde velmi obtížné.

Sám generál Nkunda obvinil z porušení příměří vládu Demokratické republiky Kongo. Tvrdí, že jen chrání příslušníky kmene Tutsiů před rwandskými Hutuy, a dokonce se objevila obvinění, podle kterých je tento povstalec spojen se současnou rwandskou vládou.

Spor má složité příčiny, na otázku proč vypukly poslední boje, stránky analytika BBC odpovídá lakonickými slovy : není to jasné.

Konflikt má částečně etnické pozadí, jde vlastně o nepřímé pokračování boje Tutsiů a Hutuů, které se odehráolo v sousední Rwandě v 90. letech. Konec konců právě poražená strana Hutuů ve Rwandském konfliktu uprchla z velké části do Demokratické republiky Kongo a zde si vytvořila vlastní základu pro další činnost. Mnozí z pachatelů genocidy, při které zemřelo asi 800 tisíc lidí, převážně Tutsiů, nyní pobývají právě zde.

Na rozdíl od dvojnárodní Rwandy je ovšem Demokratická republika Kongo etnicky velmi pestrá, a vedle obou zmíněných národností je tu celá řada dalších etnik, které se do bojů také zapojily, nebo do nich byly vtaženy.

Největší roli asi hrají složité tlaky vyvolané občanskou válkou, která se zde odehrávala v letech 1998-2003, a do níž bylo zapojeno hned několik okolních zemích, takže se mluvilo o malé světové válce na africkém území.

Zmínili jsme se už také o podezření z účasti Rwandy na současném konfliktu. Rwanda toto obvinění odmítla, ovšem už v minulosti podnikla dvě invaze na území svého mnohem většího souseda. Jedna z možností je, že Rwanda používá jednotky generála Lauranta Nkundy jako nástroj, kterým chce Demokratickou republiku Kongo přinutit k odzbrojení hutuských jednotek na jejím území. Rwanda, jíž nyní vládnou Tutsiové, se totiž domnívá, že Hutuové na území sousedního státu se budou chtít do své vlasti vrátit a v genocidě Tutsiů pokračovat.

Odborníci se také většinou shodují na tom, že krize v Demokratické republice Kongo souvisí s neschopností vlády celou zemi ovládat a řídit. Povstalecký generál Laurant Nkunda také není spokojený s dohodou, kterou udělala centrální vláda s Čínou, která této zemi dává k dispozici bohatá naleziště zlata a dalších drahých kovů používaných při výrobě mobilních telefonů.

Centrální vláda v Kinshase zatím odmítá s generálem Laurantem Nkundou vyjednávat a označuje ho za teroristu. Poukazuje při tom na násilnosti, kterých se jeho bojovníci dopouštějí.

Před politiky nyní leží dva úkoly. Nejdříve je třeba zabezpečit dodávku potravin statisícům lidí, a případně jim umožnit návrat do jejich domovů. Druhým úkolem je obnovit pořádek. To zatím vládní jednotky, které jsou slabé a špatně vycvičené, nedokázaly. Nedaří se to ani jednotkám OSN, kterých je zde 17 tisíc a jde tedy o vůbec největší kontingent modrých přileb. Někteří místní lidé je obviňují z pasivity a tvrdí, že jsou v regionu jen jako turisté.

Neschopnost jednotek OSN už připoutala pozornost i v Evropě. Před několika dny francouzský ministr zahraničí Bernard Kouchner na společném zasedání evropských šéfů diplomacie prohlásil, že na místě by měly být zcela jiné jednotky. Kritizoval jejich akceschopnost, ale také pravidla nasazení těchto jednotek.

Zatím se situace jen vyhrocuje. Hrozí, že statisíce lidí se opět stanou obětí neschopnosti nadnárodních institucí vyřešit dalšího konfliktu. Uvidíme, s jakým řešením přijde páteční jednání Africké unie.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání . Některé vybrané komentáře si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas .