Křtu CD Idy Kelarové, sboru Čhavorenge a České filharmonie aplaudoval plný sál Švandova divadla vestoje
V pražském Švandově divadle se tento týden křtilo CD sboru Čhavorenge Idy Kelarové a České filharmonie. Kmotrami alba byli režisérka Alice Nellis a herečka Marta Issová. Ida Kelarová spolupracuje s filhramoniky už pátým rokem.
„Je opravdu úžasné, že máme tak obrovskou podporu. Něco takového se podařilo Romům, tedy romským dětem, dostat se až tak vysoko, jako je Rudolfinum a Česká filharmonie, pokud vím, poprvé. Děti si toho nesmírně váží. Jsou to moje hvězdy. A já věřím tomu, že budou i vaše,“ tak přivítala na jevišti divadla Ida Kelarová sbor Čhavorenge během úterního křtu.
Sbor Čhavorenge je prostředím, které děti motivuje, aby se nevzdávaly svých snů a cílů. I sbormistryně Ida Kelarová si svůj hudební sen uskutečnila a pomáhá talentovaným romským dětem, aby byly sebevědomé a vzdělávaly se. Při každé příležitosti se zmíní i o svém otci, který jí byl v hudební dráze vzorem.
„Jeho příběh byl smutný. On se tak styděl za to, že je Romem, protože ho vychovali s tím, že být Romem je něco škaredého, něco, co vůbec nepřipustila celá ta rodina po několik staletí. Bylo to v něm opravdu hluboko a držel to v sobě celý život. A já mám takovou duchovní filozofii, že jak tam všechno držel, tu bolest i ten stud, že ho to nakonec zabilo. Celý život mě mrzí, že už tu není s námi.“
U zdrodu spolupráce byl i Jiří Bělohlávek, šéfdirigent České filharmonie, který zemřel v květnu loňského roku.
„Chtěla bych využít tento moment a poděkovat mu, věnovat tuto píseň i Jiřímu Bělohlávkovi, který byl nám všem obrovským otcem také. Měl být s námi na tomto CDčku s námi, ale bohužel se toho nedožil. A pak bych tuto píseň chtěla věnovat všem tátům, kteří jste tady a milujete své děti tak jako ten můj,“ uvedla Ida Kelarová píseň Šun, Devloro.
CDčko sboru Čhavorenge, sboru sestaveného z talentovaných dětí ze sociálně vyloučených romských lokalit, a České filhramonie pod vedením Marka Ivanoviće, obsahuje 12 zpívaných skladeb, převážně z autorské dílny současného romského skladatele Desideria Duždy.
Jak se dá vlastně spojit akademický svět filharmoniků se světem romských dětí? To nám řekne Petr Kadlec, dramaturg vzdělávacích programů České filharmonie, který také vyjíždí za dětmi na letní talentovou školu Romano drom.
„Dá se spojit strašně složitě, když se to bere složitě. A dá se spojit strašně jednoduše, když se to bere jednoduše. Řekl bych, prostě se tomu otevřít, propojit se ne na rovině toho, že si říkáme: Ano, tak my hrajeme z not a vy zpíváte zpaměti. Ale že máme rádi hudbu, že společně rádi tvoříme, a musím to říct, že jsme lidi a máme všichni stejné srdce. Když umožníme tomu svému srdci žít a dýchat, tak si myslím, že není nic snazšího než to, co se tu stalo dnes večer a to, co se také zhmotnilo na tom CDčku.“
I Petra Kadlece ovlivnily příběhy dětí z chudých slovenských osad a vyloučených lokalit v Čechách. Až při každodenním kontaktu si uvědomil, jak na děti pohlíží některá část majoritní společnosti.
„Obvykle neděláme nic pro to, aby se ta distance překonala. A teprve ve chvíli, když je začnete vnímat a přijmete je do svého života, najednou zjistíte, že je to přeci naprosto přirozené. A divíte se všem těm bílým kolem, kteří, když tyhle děti někam přijdou, tak se na ně koukají podezíravě. To je jedna z mých největších bolestí, kterou mám při práci s Čhavorenge, to jsou situace, kdy přicházíme do nějakého nového prostředí, a většinou tam automaticky naskakuje ta podezíravost. To je strašná zátěž pro ně. Ve chvíli, kdy tuhle podezíravost přijali jako nějaký fakt, to je přeci strašné,“ dodává Petr Kadlec.
