Kvůli tradiční medicíně ubývá luskounů, pomoci může jejich genetický kód

„Pořád vidíme v některých populacích velkou nálož příbuzenského křížení a hodně mutací, které jsou nevýhodné,“ říká zooložka Barbora Černá Bolfíková.

Luskouni patří k nejčastěji pašovaným zvířatům na světě, mnohdy je pašeráci vozí z afrického na asijský trh pro maso či šupiny. 

„Používají se v tradiční asijské medicíně, z jejího pohledu dokážou léčit různé neduhy širokého rázu,“ popisuje zooložka, která se luskouny dlouhodobě zabývá. 

Luskoun (Pholidota), hmyzožravý řád savců s tělem pokrytým velkými rohovitými šupinami|foto:Petr Hamerník, Zoo Praha

Covidová omezení

Luskoun byl během pandemie covidu-19 jedním z kandidátů na mezihostitele viru SARS-CoV-2. To se nepodařilo ani potvrdit, ani vyloučit.

„Během covidových let záchyty pašovaných zvířat hodně klesly,“ upozorňuje zoolog Lukáš Kratochvíl. To mohlo souviset s omezením cestování i s méně intenzivním lovem.

Také znalost genetické informace může posloužit jako nástroj ochrany těchto zvířat.

„Víme, jak jsou si příbuzné různé populace. Když některá klesá, nebo potřebuje zachránit, můžeme tam dodat blízce příbuzné jedince z jiné, variabilnější populace,“ vysvětluje Černá Bolfíková.

Evoluční novinka

Ještě nedávno vědci louskouny řadili mezi chudozubé, tedy příbuzné mravenečníků, lenochodů nebo pásovců. Pak se ale ukázalo, že jsou to příbuzní šelem, byť adaptovaní na lov sociálního hmyzu.

„S tím je spojena spousta evolučních novinek. Genomy mohou přispět k tomu, že se zjistí, jak si udělali šupiny nebo jiné adaptace,“ podotýká Lukáš Kratochvíl.

Co pomáhá chránit louskouny? Jak pašování zvířat škodí přírodě? Jak zdatnými cestovateli jsou leguáni? Moderuje Martina Mašková. Debatují zoologové Barbora Černá Bolfíková a Lukáš Kratochvíl, spoluúčinkuje herec Otakar Brousek.