Levice po kongresu
Die Linke, levice pánů Lafontaina a Gysiho je v bundestagu a zároveň v 10 ze 16 zemských parlamentů, zcela neúspěšná je zatím jen ve Šlézvicku-Holštýnsku a Bavorsku. V Berlíně naopak dokonce vládne. Zastoupena je i v Evropském parlamentu. V Sársku by se mohl Lafontaine stát dokonce i ministerským předsedou. A aby toho nebylo málo, Oskar Lafontaine se dokonce již nechává oslavovat jako tajný kancléř, napsal německý zpravodajský časopis Der Spiegel.
Jenže oslavy dosavadních volebních úspěchů narušovaly trochu pochybnosti, které se zvýrazňovaly hlavně v poslední době, kdy se blížil stranický kongres v Cottbusu, který se tam konal 24.května. Straně totiž chybí jakákoliv substance, její úspěch je prozatím založený jen na populistických slovech. Na druhou stranu je pravda, že budeme-li úspěchy politických stran v Německu měřit přírůstkem členů a mandátů v parlamentech, levice se stala překvapivě rychle třetí nejsilnější politickou stranou a výrazně zamíchala politickými kartami.
Touto změnou je logicky nejvíce postižena sociální demokracie, která ztrácí členy, voliče i podporu odborů. V neposlední řadě samozřejmě i víru sama v sebe, a díky tomu je i její samotná existence ohrožená, píší novináři nejrůznějších médií.
Obecně však existence této strany způsobila, že sociální otázky si už nemůže dovolit podceňovat žádná politická strana, která chce ve volbách uspět. Dokonce už i svobodní demokraté začali měnit rétoriku, a to je strana, která vždy zastupovala kapitál.
Nejprominentnější obětí změn je však, podle časopisu Der Spiegel, paní kancléřka Merkelová, která chtěla vstoupit do dějin jako velká reformátorka. Lafontain řekl Süddeutsche Zeitung: "My vládneme již dlouho, ale jen z opozice." A má pravdu, jak konstatuje Die Zeit, již dlouhá desetiletí žádná jiná strana neproměnila tak razantně politiku, jako levice.
Zásadní otázka ale zní, jak je tento úspěch možný, když straně chybí program, kreativita i lidé? Odpověď politologů je, že strana je nesena pouze levicovým duchem razantních vůdců, kteří dokáží přesvědčit část lidí, že je s nimi zacházeno nespravedlivě.
Interní průzkumy, které si zaplatila sama levice, ale ukazují i odvrácenou tvář jejich úspěchů: I její voliči začínají levici vyčítat nekompetentnost v hospodářských věcech a podobně ostrý odstup mají i k zahraniční politice levice. Dokonce i v chápání sociální rovnosti vycházejí sociální demokraté ze studie lépe. Přesto voličský potenciál podle tohoto průzkumu se pohybuje až někde kolem 16 procent. Číslo je ale méně překvapivé, když se podíváme na stejnou analýzu, která hovoří o tom, že voličský potenciál zelených a svobodných demokratů se pohybuje kolem 30 procent. Levice tedy má pořád jen bezmála polovinu.
Nejspíš toho si byl Oskar Lafontaine vědom na stranickém kongresu, a proto ve své řeči sice tradičně hřímal, že od svých ostrých hran se nesmí strana uchýlit, ale zároveň musel přijít s něčím konkrétním: do voleb půjdou s heslem o reformě penzí, což má samozřejmě reálný základ, protože - jak cituje Süddeutsche Zeitung - kdo v Německu teď vydělává 1000 eur, má později penzi kolem 400 eur, a to je skutečně málo. Zároveň razil heslo: my jsme strana, která zajistí sociální stát a od Čechů si vypůjčil a jen trochu poopravil heslo: My jsme strana, která je pro globalizaci, ale s lidskou tváří.
Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání . Některé vybrané komentáře si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas .
