Libor Dvořák: Sedm pravd o roli Alexeje Navalného
Sobota byla hlavním dnem ruských všelidových protestů proti uvěznění opozičního politika Alexeje Navalného. Viditelně vyděšené ruské úřady se připravovaly už několik dní předem – zatýkaly, nebo alespoň strašily jeho spolupracovníky a příznivce, střední a vysoké školy zase své studenty vybízely, aby na žádné podobné akce nechodili.
Těsně před propuknutím těchto protestů přišel se zajímavým sedmibodovým soupisem základních pravd, které s rolí Alexeje Navalného v současné ruské společnosti souvisejí, známý ruský opoziční politik Leonid Gozman. Připomeňme si je, protože o věci vypovídají hodně.
Čtěte také
Zaprvé: Státní moc nejen potvrzuje, co si o ní myslíme, ale předvedla i novinku – svou zbabělost a míru toho, jak se Putinův režim Navalného bojí!
Zadruhé: Režim je iracionální, přesněji řečeno v sobě má jen tolik racionality, kolik je schopen předvést jeden jediný člověk, který (jakmile dojde řeč na Navalného) není s to ho pojmenovat, podivně se chichotá a pronáší věci typu „kdybychom chtěli, tak bychom ho otrávili“.
Zatřetí: Kontakty se Západem jsou v koncích! Iluze o nás už všichni dávno ztratili. Ztracen je i plynovod Nord Stream 2 – ale to je jen vrcholek ledovce.
Čtěte také
Začtvrté: Reakce Kremlu je jasná – když po nás jdou, my budeme bojovat s pátou kolonou a zahraničními agenty, zadusíme zbylá liberální média a naštětíme do všech stran všechny rakety, co jich máme.
Zapáté: To všechno životnost režimu neprodlouží. Kdy se zhroutí, to nevím, protože takové věci nikdy nejsou známy předem. Jenže takováto zbabělá, nekompetentní a opovrhovaná moc dlouho vydržet nemůže.
Zašesté: Režim se nezhroutí ve volbách, kdy se občané budou rozhodovat, jestli hlasovat pro Putina, Navalného, nebo Pupkina! Takový scénář je pro nás nedosažitelný sen. Budeme nuceni absolvovat období právního chaosu, které snad nebude příliš krvavé a my se během něj dopracujeme svolání Ústavodárného shromáždění – v jeho čele bude muset stát člověk, který tam stane přirozeně, aniž by to vyvolávalo nějaký údiv. Tupost Kremlu tváří v tvář odvaze a obětavosti toho muže mu dala jméno Navalnyj.
Zasedmé: Předpokládám, říká závěrem svého výčtu Leonid Gozman, že režim ani tolik nesmetou občané, jako se spíš skácí sám. Jenže boj s ním nejen přibližuje jeho odchod ze scény, ale je spíše přípravou výstavby nového státu na troskách starého... Jedině že Navalnyj musí nejdřív přežít!
Tolik Leonid Gozman. Zní to samozřejmě – hlavně v závěru – hodně fantasticky, nicméně: Nepřipomíná vám to osud Václava Havla?
Autor je komentátor Českého rozhlasu
Související
-
Alexandr Mitrofanov: Rusko ukáže, jestli stojí o Navalného
Když jsem vedl twitterovou online reportáž o příletu Alexeje Navalného do Moskvy, nejčastější otázka uživatelů zněla: „Proč se vrací, když ho tam čeká vězení?“
-
Alexandr Mitrofanov: Ten, Jehož Jméno Se Nesmí Vyslovit, ohlásil návrat do Ruska
V neděli v podvečer středoevropského času se v Moskvě může odehrát jeden z historických okamžiků v novodobých dějinách Ruska. Nikdo však neví, jak to dopadne.
-
Alexandr Mitrofanov: Nový rok v Rusku – cizí agenti, beztrestný prezident, sen o nizozemském vězení
Od Nového roku platí v Rusku zákony, které mají posílit utahování šroubů. Byli vyhlášeni cizí agenti, mezi nimi i nejstarší ruský obhájce lidských práv Lev Ponomarjov.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
