Libor Dvořák: Stane Vladimir Putin před mezinárodním válečným tribunálem?

9. duben 2022

Jak se zdá, válka na Ukrajině se v nejbližších dnech posune do rozhodující fáze. Bojovat se zřejmě bude o Donbas, popřípadě o definitivní potvrzení ruské nadvlády nad jižním koridorem, který by při pobřeží Azovského moře vytvořil suchozemské spojení Ruska s poloostrovem Krym. Přestože válka želbohu ještě ani zdaleka není u konce, kdekdo se ptá, jestli by její hlavní viník, ruský prezident Vladimir Putin, mohl stanout před mezinárodním válečným tribunálem.

Čtěte také

Profesor mezinárodního práva na Hamburské univerzitě Stefan Oeter je přesvědčen, že válečné zločiny až po genocidu musí být nejdřív prokázány – k tomu bude zapotřebí zpráv soudních expertů i forenzních vyšetřovatelů, kteří jednoznačně doloží, co se s mrtvými v Buče i v dalších těžce zkoušených místech vlastně stalo. A to i přesto, že ruská tvrzení, že během ruské okupace příslušných míst k zabíjení civilistů nedošlo, jsou přinejmenším nepravděpodobná. To je ovšem jen začátek ukrajinského i mezinárodního šetření ruských válečných zločinů, které začalo již před několika týdny.

Chceme-li soudit válečné zločince odpovědné za vývoj celé této války, musíme se dostat nejméně o úroveň výš – k těm, kteří rozhodovali na nejvyšší úrovni. Tedy k ruským vojenským velitelům, kteří celou válku na Ukrajině z ruské strany řídí, a přirozeně i k veliteli nejvyššímu, a tím je Vladimir Putin.

Souzení diktátora

Profesor Oeter soudí, že hlavním viníkem nejnovější války v Evropě je jednoznačně ruský prezident, který tuto válku rozpoutal. Zmíněný právní expert je také přesvědčen, že před příslušným soudem by se to dalo snadno dokázat: argumentem je kupříkladu Římský statut z roku 1957, zakazující jakoukoli vojenskou agresi. Jde ovšem o zločin, který může soudit jedině jakýsi hybridní soud, který by byl obdobou norimberského tribunálu. A zda by před ním Putin stanul? Dokud je v Rusku u moci, tak jistě ne. Mnozí světoví politologové se navíc domnívají, že by o moc nepřišel, ani kdyby na ukrajinských válčištích nakonec prohrál. To se kupodivu docela dobře může stát, i když nám to zatím třeba připadá nepravděpodobné.

Čtěte také

V této souvislosti si ale člověk nemůže neuvědomit i jiné viny, a to jsou viny dnešních západních politických špiček. Kupříkladu podílem na vybudování dnes tolik diskutovaného a zatím neotevřeného plynovodu Nord Stream 2. O jeho stavbě se totiž rozhodlo až v roce 2015, tedy nejen po bleskové srpnové válce v roce 2008 na území Gruzie, ale dokonce i po jednoznačně ruském rozpoutání krize na východní Ukrajině a anexi Krymu z roku 2014. Především Německo se na tomto rozhodnutí podepsalo ve chvíli, kdy bylo zcela jasné, že právě tato roura se pro Rusko může stát vítaným energetickým klackem. Přesně s tím se Západ v tuto chvíli potýká a ještě několik let potýkat bude.

Libor Dvořák, publicista a komentátor

Zkrátka a dobře – viníkem ukrajinské války není jen přímý ruský agresor, ale i ti, kdo jeho agresi (pravda nepřímo) podpořili a teď si lámou hlavu nad tím, jak si s ní poradit.

Autor je komentátor Českého rozhlasu

Spustit audio

Související