Lída Rakušanová: Istanbulskou úmluvu potřebovalo Česko jako sůl
Nic nemohlo ilustrovat nutnost ratifikovat tzv. Istanbulskou úmluvu konečně i v České republice výmluvněji než fakt, že ji Senát dostal na stůl v okamžiku, kdy se veřejnost s úžasem dozvěděla, že je v této zemi možné, aby člověk, který opakovaně znásilňoval svou nezletilou nevlastní dceru a dostal za to tři roky natvrdo, odešel od odvolacího soudu s podmínkou.
Kdyby nic jiného, už sama tato skutečnost vyvrací jedno z hlavních tvrzení skalních odpůrců této úmluvy Rady Evropy o prevenci a potírání domácího násilí a násilí na ženách, že Česká republika nic takového ratifikovat nemusí, protože na to má ve své legislativě dost vlastních prostředků.
Čtěte také
Možná ano. Jenže jedna věc jsou paragrafy a druhá jejich výklad. V případě nezletilé dívky, znásilňované po dva a půl roku jejím otčímem, přihlédl například soud ke znaleckému posudku, podle něhož prý nemělo jednání pachatele pro jeho oběť „zásadní negativní dopad a je velká pravděpodobnost, že její obtíže úplně zmizí.“ Nezmizely. Dívka se poté pokusila o sebevraždu a skončila v péči psychiatrů.
Podle zástupců organizací na pomoc obětem domácího násilí přitom nejde o žádný ojedinělý případ. Chyba je evidentně v systému: s podmínkou odchází v České republice od soudu každý druhý pachatel.
Otázka nabitá emocemi
V úmluvě Rady Evropy proti domácímu násilí, kterou už ratifikovala naprostá většina evropských zemí, se proto počítá například i s proškolováním nejen zdravotníků a policistů, ale také soudců a soudních znalců. Aby pochopili, jakým traumatem oběti sexualizovaného násilí procházejí.
Čtěte také
Česká vláda podepsala dotyčnou úmluvu už v roce 2016. A je vlastně s podivem, že v zemi, která jako jedna z prvních v Evropě poskytla ženám volební právo, se z její ratifikace stala tak kardinální a emocemi nabitá otázka.
Ryze pragmatický závazek k uzákonění opatření proti násilí, k prevenci a k poskytnutí finančních prostředků na služby, zmutoval do ideologie non plus ultra. Včetně podezírání i řady jinak celkem příčetných osobností v Parlamentu, že úmluva ohrožuje českou kulturu a české tradice, že chápe násilí na ženách jako třídní boj, ale ve skutečnosti usiluje o převýchovu mužů a chlapců, že jejím pravým cílem údajně je rozbít rodinu jako takovou.
Na Úmluvě o prevenci a potírání násilí na ženách a domácího násilí se v roce 2011 dohodla Rada Evropy. Jedna z nejváženějších evropských institucí, založená v roce 1949 na ochranu lidských práv. Z 45 signatářských států ji doposud ratifikovalo 39 zemí. Česko se k nim za současné vlády už nepřidá.
Autorka je komentátorka Českého rozhlasu
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Hurvínek? A od Nepila? Teda taťuldo, to zírám...
Jan Kovařík, moderátor Českého rozhlasu Dvojka
3 x Hurvínkovy příhody
„Raději malé uměníčko dobře, nežli velké špatně.“ Josef Skupa, zakladatel Divadla Spejbla a Hurvínka
