Lída Rakušanová: Lidská práva jsou nedělitelná, nebo nejsou vůbec
Tři čtvrtě století uplyne v neděli od onoho památného dne, kdy Valné shromáždění OSN slavnostně přijalo Všeobecnou deklaraci lidských práv. Dokument, který sice nebyl a dodnes není právně závazný, ale přesto se během doby stal základem mezinárodní ochrany elementárních práv a svobod všech lidí na planetě.
10. prosince 1948, kdy hrůzy druhé světové války byly ještě v živé paměti, proti němu v OSN nehlasoval nikdo. Flagrantně ale většinu z jeho třiceti bodů, zvláště pak těch, zaručujících svobodu projevu, přesvědčení, náboženství nebo volného pohybu, už od samého počátku porušovaly všechny autoritářské státy a totalitní režimy, co se jich v minulém století vyrojilo. Tehdejší Československo nevyjímaje.
Čtěte také
V posledním článku deklarace se sice výslovně praví, že „nic v této deklaraci nemůže být vykládáno, jako by dávalo komukoli jakékoli právo vyvíjet činnost nebo dopouštět se činů, které by směřovaly k potlačení některého z práv nebo některé ze svobod v této deklaraci uvedených“, ale to Sovětskému svazu ani v nejmenším nevadilo v interpretaci, podle níž klade prý Kreml důraz nikoli na individuální práva každého jednotlivce, nýbrž především na blaho kolektivu.
Dodat je třeba, že na téhle prolhané konstrukci dusila pak Charta 77 pražské politbyro řadu let. Až jí československý režim povolil ke čtyřicátému výročí Dne lidských práv oficiální demonstraci na Žižkově. O necelý rok později odzvonili lidé na náměstích režimu hrany.
Boj neskončil
Tehdy, po víc než čtyřiceti letech od přijetí Deklarace lidských práv, se na okamžik zdálo, že je konec boje za právo každého člověka žít ve svobodě a demokracii téměř na dosah. Ne nadarmo se ale roku 1989 říkalo rok zázraků: jeho přelud zmizel dřív, než jsme se nadáli. A v posledních letech stíhá v oblasti lidských práv naopak jedna krize druhou. Až to vypadá, že se jejich ochrana rychle drolí.
Profesor Heintze, odborník na mezinárodní právo z university v Bochumi, vidí původ současné eroze obrany lidských práv v tom, že někdejší celosvětová obava z přeměny vnitřní agrese v agresi navenek, jako se to stalo za Hitlera, dnes už pominula. A nevylučuje, že nakonec prý Západu nezbude než přizpůsobit své současné standardy lidských práv zemím jako je Čína, které prý mají fundamentálně jiné hodnotové žebříčky.
Dodat je třeba, že čínský nebo ruský prezident je má jiné zcela určitě. Ujgurové v lágrech a političtí vězni v gulagu naopak zaručeně nikoliv. Stejně jako je nemají ženy v Afghánistánu nebo v Iránu, které jejich režimy uvrhly na doživotí do domácího vězení. Lidská práva jsou nedělitelná. Nebo nejsou vůbec.
Autorka je komentátorka Českého rozhlasu
Související
-
Ujgurové? Nucené sterilizace, ponižování a nedobrovolná výuka čínštiny
Na konci loňského srpna vydal zprávu o situaci v autonomním regionu Úřad Vysokého komisaře OSN pro lidská práva.
-
Když Rusko vyhraje, urve si něco i z našeho světa. A příště si vezme víc, varuje filantrop Dobrovský
„Ruská agrese tak, jak je – jak se Ukrajina brání a Západ ji tzv. pomáhá –, tak tady cítíme obavy, ale i odmítáme, že je to i naše válka,“ myslí si Jan Dobrovský.
-
Martin Fendrych: Vyšla třetí zpráva OSN o ruských zločinech na Ukrajině
Mezinárodní vyšetřovací komise OSN na Ukrajině předložila Valnému shromáždění OSN novou zprávu o ruských válečných zločinech. Je to třetí zpráva v pořadí.
