Lidová hudba ve středoslovenské obci Hrochoť je od nepaměti spojena s romskými muzikanty
Tradiční lidová hudba ve středoslovenské obci Hrochot se od nepaměti spojuje s domácími romskými muzikanty. Nikdo z této obce nezná jinou lidovou hudbu než romskou. Jejím nositelem je starý romský muzikantský rod Paľačovců, ve kterém se hudební nadání doslova dědí z pokolení na pokolení. Šiřitelem romského umění je dnes Vladimír Berky Paľáč, který navazuje na tradici svých předků.
Když se řekne Paľáčovci z Hrochoče, tak se folkloristi hned radují, že si poslechnou svéráznou podpolianskou romskou muziku. Tvoří ji Vladimír Berky Paľáč, jeho synové a synovci. Uchovávají kus romské historie, která i díky nim neleží jen v archívech, ale stále žije. Pokračuje Vladimír Berky-Paľáč.
Vladimír Berky-Paľáč: „Otec také někdy hrával i moderní hudbu. Dá se říct, že naši lidé hrávali každý den, vždy večer. A tak jsme to chytali, poslouchali, ty melodie se nahrávaly do hlavy.
Hrochotská lidová hudba prošla obdobím svého útlumu, ale po letech se opět objevili mladí muzikanti. Ti spolu se svým o generaci starším spoluhráčem, otcem a strýčkem, vytvořili kapelu, která je jedinečným zjevem na poli slovenského folklóru a folklorismu.
Vladimír Berky-Paľáč: „Otec nás dal dohromady a řekl: Jdeme chlapce učit a musíme vrátit nazpět to, co se ztrácí. A to byla velká myšlenka, jsem šťastný, že ho to napadlo. A tak jsme se dopracovali k té kvalitě, která se podobá (není to přesně ta stará hrochotská muzika), a zase to jméno Hrochoti a naší Paľáčovské muziky vešlo do povědomí.
Nejtěžší je pochopit tu muziku a také toho zpěváka. Není to vždy o muzikantovi, ale spíš o zpěvákovi, aby se dobře cítil a vypověděl ten příběh. Hudba to má pěkně podbarvit a dát tomu tu krásnu, jako když malíř maluje obraz. Ale kdyby maloval jednou barvou, tak není tak zajímavý. Ale čím víc barvy je tam, tím je krásnější.“
Paní Ivana Berkyová má sice manžela muzikanta, ale hrát v rodinné hudební skupině ji neláká.
Ivana Berkyová: „Měla jsem obě babičky, muž té jedné hrál basu, manžel té druhé na housle. Zazpívala jsem si s nimi, ale hrát – to ne.“
V romské hudební skupině Paľáčovců hraje i syn Vladimíra Berkyho Michal, kterému až postupně přirostla hudba k srdci.
Michal Berky: „S bratrem jsme nevěděli, jestli budeme hrát, neměli jsme to v plánu. Věnovali jsme se sportu, hráli jsme fotbal, a potom po čase jsme otci řekli, aby nám koupil housle, že to chceme zkusit. Tak nám koupil housle a začali jsme hrát. A od té doby nás to chytlo a držíme se.“
Hrochotská lidová romská hudba donedávna patřila mezi nejrázovitější a stylově nejčistší na Slovensku. Svojí technickou úrovní zaujímali chrochotští muzikanti přední místo nejen pod Poľanou, ale i v širším okolí. Proto nepřekvapuje, že v minulosti si velký znalec slovenské lidové písně Karel Plicka vybral hrochotské muzikanty s několika zpěváky do pražského studia, aby s nimi nahrál hrochotské písně a zaznamenal je na dvou gramofonových deskách. Opět Vladimír Berky-Paľáč, podle kterého je pro muzikanta důležité hrát s duší.
Vladimír Berky-Paľáč: „Hrát s tou duší znamená něco prožít, vžít se do toho textu a té melodie, o čem hraji, vidět to v tom okamžiku, kdy to hraji a cítit to v žilách. A tehdy vám opravdu naskočí husí kůže, jak se říká – postaví se chlupy a někdy i vytrysknou slzy.“
A na co jsou členové rodiny Berkyovců hrdí:
Ivana Berkyová: „Jsem hrdá na své syny, že tak umí hrát, i na svého manžela, že se tak uchytili a drží se spolu.“
Michal Berky: „Jsem hrdý na to, že jsem Cigán.“
Vladimír Berky-Paľáč: „Jsem hrdý na své předky, bez nich bychom tady nebyli. Oni nám postavili velkou loď a my už se jen na této lodi plavíme po tomto světě.“
