Liznerova šance

Přestože se o korupci všeobecně mluví, až na výjimky neexistují případy, kdy bylo korupční chování odhaleno a následně potrestáno. V poslední době je asi nejznámější kauza Srba. Tedy bývalého generálního sekretáře ministra zahraničí Jana Kavana. Srba už byl odsouzen za přípravu vraždy novinářky Slonkové a další soud by ho měl čekat. Měl by se týkat právě korupce v souvislosti se zadáváním zakázek ministerstva zahraničí, včetně podivného pronájmu Českého domu v Moskvě. Na tomto případu je zajímavé, že se z něj vyvlékl Srbův nadřízený Kavan.

Přitom to byl právě Kavan, kdo dával Srbu za vzor úředníka, a to i v době, kdy se začaly objevovat první podezření z korupce. Navíc Kavan nedokázal uspokojivě vysvětlit, odkud pochází několik set tisíc korun, které se nalezly v jeho trezoru. Celá kauza není zatím dotažena do konce, takže je předčasné hodnotit, jak zápas s korupcí v tomto případě dopadne. Naprosto absurdní průběh měla kauza, ve které se bývalý ředitel Agrobanky Jan Král snažil uplatit tehdejšího českého premiéra Petra Pitharta. Ačkoli sám Pithart pomohl zajistit pádné důkazy, soudy je nechtěly brát vážně a zdráhaly se Krále za korupční chování odsoudit. Ve výčtu mediálně známých případů souvisejících s korupcí nemůže samozřejmě chybět ani příběh Jaroslava Líznera, bývalého ředitele Centra kupónové privatizace. Ten byl v říjnu roku 1994 zatčen v restauraci při jednání. Na místě činu byl zadržen kufřík s osmi miliony korun. Mělo jít o úplatek za obchod s akciemi mlékárny. Schůzky se zúčastnilo šest osob, jediným obviněným a posléze odsouzeným byl právě Lizner.

Proces trval na tuzemské poměry krátce a Lizner si vysloužil šestiletý trest odnětí svobody. Lizner celou dobu vinu popíral. Nebylo mu to nic platné, od pobytu za mřížemi ho to nezachránilo. Ačkoli má Lizner pobyt ve vězení už za sebou, existuje reálná šance, že by mohl celý případ nakonec vyústit v jiný závěr, než ke kterému před lety dospěl soud. Ministr vnitra totiž v těchto dnech zprostil mlčenlivosti klíčového svědka celého případu. Ten se na konci loňského roku v rozhovoru pro Mladou frontu Dnes nechal slyšet, že osm milionů korun v kufříku nebyl úplatek a peníze prý nebyly určeny Liznerovi. Tajný policejní agent jménem Hoch se prý k celému případu dostal náhodou. Měl prověřovat podivné obchody se sušeným mlékem. V tomto prostředí narazil na podnikatele Sotonu.

Tedy na člověka, na základě jehož udání byla akce Lizner rozjeta a Lizner nakonec zadržen. Hoch Mladé frontě Dnes poskytl následující verzi celého případu. Cituji: "Podnikatel Sotona chtěl koupit akcie klatovských mlékáren a obratem ruky je za výhodnou cenu prodat jednomu arabskému podnikateli. Sotona však neměl na obchod peníze a tak se domluvil s představiteli C.S.Fondů, že si na akcie půjčí. Pro Sotonu to byl obchod století. Ale C.S.Fondy nevěřily, že jim pak Sotona peníze vyplatí. Proto požádaly šéfa Centra kupónové privatizace Liznera, aby se akce zúčastnil jako garant. Lizner měl navrhnout, aby Sotona zaplatil zálohu ve výši osmi milionů korun.

Sotona však neměl peníze k dispozici a ocitl se v časové tísni. S C.S.Fondy už totiž podepsal smlouvu na odkup akcií, a kdyby ji nedodržel, dopustil by se podvodu. Sotona se pak rozhodl, že obchod zastaví a použije k tomu obvinění Liznera z korupce." Tolik citace policejního agenta Hocha pro Mladou frontu Dnes. Podnikatel Sotona samozřejmě takovou verzi odmítá. Na čí straně je pravda, o tom by opět mohl rozhodnout soud. Právě obnovu procesu Lizner žádá.

Jedna z hlavních překážek jeho nekonání, tedy mlčenlivost klíčového svědka, byla odstraněna. Pokud však byli do celého případu nějakým způsobem namočeni lidé od policie, je málo pravděpodobné, že v Liznerově kauze dojde k zásadní změně. Jeden bývalý policejní agent těžko může trumfnout tvrzení policejní mašinérie, že pravda byla na její straně.